Kapitán mužů Jakub Mrzena: „To co ztrácím kvalitativně na hřišti, musím dohnat na střídačce. “

V dalším zajímavém rozhovoru jsme si popovídali s kapitánem mužského áčka Jakubem Mrzenou, který působí v týmu mužů již od jeho založení. Svými často vtipnými glosy nám Kuba shrnul uplynulou sezonu, podotkl jak těžké je držet krok s mládím v týmu nebo jakým procesem prošel mužský A tým od první sezony v Jihočeském přeboru až po loňské úspěšné působení v Regionální lize.

Kubo, jak bys zhodnotil uplynulou sezónu? 

Ahoj fanynky a fanoušci, loňskou sezónu musím, především v širším kontextu a v porovnání s předloňskou sezónou, zhodnotit jenom pozitivně. Bez detailnějšího rozebírání můžu směle a jednoduše konstatovat, že se nám povedlo předvést nejen výsledkový (což tedy nebylo zas tak těžké), ale i herní posun. Jen škoda, že soutěž nebyla ze známých důvodů dohrána, plánoval jsem mít v nadstavbě o postup do divize excelentní formu a určitě bych tím strhl celý tým k nevídaným výkonům. 

V čem byl podle tebe hlavní rozdíl oproti předloňské sezóně? 

Primárně v hlavě. Přečetl jsem mnoho rozhovoru s předními i zadními sportovními psychology, kteří svorně tvrdí, že hlava může v určitých situacích tvořit více než polovinu sportovního výkonu. A u mladého týmu jako jsme my, bych to odhadoval na hodnotu ještě minimálně o 50% větší. Takže poté, co jsme výsledkově chytili začátek soutěže, se kabina z předloňské tmavě černé zbarvila téměř do růžova a přenášeli jsme si to do dalšího průběhu soutěže. Dalším neméně důležitým aspektem pak byla dle mého i stabilizace základní kostry týmu. V předloňské sezóně jsme se v slušném počtu k zápasům sešli, jen když nás doplnili junioři z dorazového ročníku, kteří současně válčili v KB lize. Logicky ale cítili větší sounáležitost se svým „mateřským“ juniorským týmem a chtě nechtě, i s ohledem na jejich náročný program, to bylo na kolektivním pojetí celého týmu znát. Alespoň takto jsem to vnímal já. V uplynulém ročníku už se ale tito chlapci stali základním stavebním kamenem a tahouny A týmu. Pak k tomu můžeme přičíst ještě „melouch“ od loňských juniorů, kteří si v mužích drželi průměr asi 20 kanadských bodů za zápas a najednou se můžeme v nadcházející sezóně těšit na divizi!

Budu upřímný, nepatříš k nejmladším hráčům kádru a přesto s mladými dravci držíš tempo, čím to? 

Beru jako lichotku, že to tak navenek působí. Ale zeptej se mé přítelkyně, jak pak doma kňourám po každém tréninku či zápase. Anebo se zajdi podívat, jak druhý den chodím v práci do schodů. Popcorn a nějaký slazený sycený nápoj si k tomu ale dones sám. Nicméně milevská florbalová obdoba nejmenované kladenské hokejové legendy ze mě zcela jistě nebude. Sportovní biologické hodiny tikají velice neúprosně a nahlas.

Jsi známý hecíř a jeden z nejtýmovějších hráčů kabiny, který nezkazíš žádnou srandu a v nejhorších chvílích naopak přináší optimismus vnímáš nějak tuto roli?

Tak logicky, abych byl nadále platným členem týmu, tak co ztrácím kvalitativně na hřišti, to musím dohnat na střídačce a v šatně. Je pak taky ale důležitou otázkou, jestli to moje hulákání dopadá vůbec na úrodnou půdu a jestli nejsem především mladším ročníkům spíš za blázna. „Prej táta od rodiny a koukej, co tady předvádí…“ Ale samozřejmě dobré klima v kabině a soudržnost celého týmu je základem úspěchu a myslím, že v poslední době nám tohle funguje. Na tom má ale podíl každý hráč i člen realizačního týmu. 

Jsi také hráč, který pamatuje úplně první premiérovou sezonu v Jihočeském přeboru a nyni se připravuješ společně s kádrem na Divizi, jak vnímáš tento postupný posun?

Nemá někdo nějaký záznam utkání z této premiérové sezony? Popcorn a nějaký slazený sycený nápoj donesu. Minimálně na papíře to ale vypadá zajímavě – třetí posun o úroveň výše za pět odehraných ročníků. Nicméně ve výsledku je to jen zúročení kvalitní klubové práce s mládeží. My „neflorbalisté“, které Jašin (trenér Jaromír Hrůza) posbíral po okolních luzích a hájích, jsme už v aktuálním širším kádru A týmu kriticky ohrožený druh. 

Víme o tobě, že v minulosti jsi hrával hokej a občas sálovky za brusle taky vyměníš, prozraď nám jaký je fyzický rozdíl mezi těmito sporty?

Můžu tedy posuzovat jen podle úrovní, na které jsem dotyčné sporty provozoval. Ale z toho mi vychází hokej i florbal docela srovnatelně. Pro někoho možná překvapivě, protože například ryzí hokejky florbal moc vážně neberou. Ale tam kde florbal ztrácí ve fyzické náročnosti osobních soubojů, to zase dohání v běžeckých nárocích – tzn. časté změny směrů a krátké starty. Jako určité potvrzení srovnatelnosti těchto 2 sportů může posloužit i stejný herní čas utkání a intervaly střídání. Malý nebo sálový fotbal bych do toho moc nemíchal, ten jsem provozoval čistě na hobby úrovni, kde byl stejně nejdůležitější až třetí poločas u šálku kvalitně oroseného. Na pilování kopací techniky však aktuálně není vůbec čas, takže s míčem u nohy se potkám pouze krátce v rámci zpestření pondělních kondičních tréninků aktuálně probíhající letní přípravy. A to bývá doopravdy spíše kopaná, než fotbal…

Kubo, moc děkujeme za parádní rozhovor a do očekávané sezony v celostátní divizi především pevné zdraví a štěstí!