K dalšímu rozhovoru jsme si přizvali jednoho z největších patriotů našeho klubu. V milevském florbalovém klubu účinkuje od jeho počátku, momentálně je brankářem mužského béčka. Řeč je o Vladimíru Šimákovi, který svým přístupem jde příkladem o mnoho let mladším spoluhráčům.

Vláďo, jak proběhl tvůj první kontakt s florbalem?

S florbalem jsem začal před lety v Chyškách. Vozil jsem tam své syny na kroužek a občas jsme si zahráli v místní tělocvičně. Chytlo mě to a drží mě to do teď.

Na to chci navázat. Oba dva tvoji synové hrají nebo hráli florbal. Přivedl jsi kluky k florbalu nebo si cestu k florbalu našli sami?

K florbalu se kluci dostali víceméně sami. Oba začali hrát na základní škole v Chyškách. Na doporučení pana učitele Fuky jsem je vzal do milevského klubu, kde se oba uchytili.

Tvůj mladší syn Petr je jedničkou juniorského týmu. Jaké to je dělit se o
tréninku spolu o post mezi tyčemi, jak probíhá komunikace mezi vámi?

S Petrem se dost hecujeme, ale zároveň i povzbuzujeme. Komunikace na hřišti je podobná té jako doma. Já stále mluvím, ale nikdo neposlouchá (smích).

Petr si prožil premiéru v mužském áčku v posledním zápase před přerušením soutěže s Rokycany.  Ty jsi svému synovi kryl záda z
lavičky. To muselo být velké zadostiučinění po dlouhých letech být
spolu v zápase jako tandem, že?

Pro Petra to byla v jeho věku obrovská zkušenost. Pro mě to byl určitě velký zážitek, být s ním v takovém zápase a zároveň jsem byl rád, že jsem mu mohl pomoci a dodat mu sebevědomí. Jsem rád, že se utkání zvládlo a vysoko se vyhrálo.

Momentálně je soutěž již několik měsíců přerušená. Chybí ti florbal?

Je to bláznívá doba. Určitě mi florbal moc chybí. Snad se to dá brzy do pořádku a vrátíme se na palubovky.

Jak se ti daří skloubit florbal společně s prací a s rodinou? Je u
tebe známé, že tréninky absolvuješ v plné míře a navíc nechybíš ani na žádném zápase či pořádání.

Často je to opravdu těžké, po náročné celodenní práci se mi občas samozřejmě nechce, ale to je samozřejmé. Doma je to jednodušší z toho důvodu, že se synem Petrem jedeme oba dva na tréninky. Musím velice poděkovat manželce, že nám se synem vše toleruje. Prodělal jsem zdravotní problém a z toho důvodu mi byl doporučený pohyb. Rád hraji i pořádám, jsem rád, že klubu mohu alespoň nějak pomoci.

Stále držíš krok s věkově mladšími hráči. Jaký je tvůj recept na florbalovou dlouhověkost?

S klukama se snažím držet krok, co to jde. Je mi jasné, že to bude čím dál tím horší, ale dokud to jde, tak jdu do všeho naplno.

Jak tě berou mladší kluci v kabině? Jak k tobě přistupují?

V kabině máme skvělou partu, ne nadarmo se říká, že parta dělá úspěchy. S mladšími kluky mám dobrý vztah, navzájem se respektujeme a myslím si, že i rozumíme. Je tedy pravdou, že jejich řeči už občas tolik nerozumím (smích).

V klubu působíš již několik let. Jak vidíš vývoj našeho klubu svýma očima?

Je parádní vidět, jak se klub neustále rozrůstá, kolik nových kluků a holek se celého procesu účastní. Tímto směrem bych chtěl vyzdvihnout poklonu všem trenérům a dalším činovníkům klubu, jak ho posouvají.

Jsi pravidelným divákem zápasů mužského áčka. Co říkáš na progres, který naše nejstarší kategorie během několika sezon udělala, když se dokázala prokousat z nejnižších soutěží až do celostátní DIVIZE?

Rád chodím kluky sledovat, moc pěkně se na to kouká. Tým si prošel od počátku velkým progresem. Již se zapojují odchovanci a je to znát. Myslím si, že v DIVIZI patří do horních pater tabulky.

Ty působíš jako hráč v mužském béčku. Je něco co bys klukům vzkázal na dálku?

Určitě bych chtěl mým spoluhráčům vzkázat, ať přečkají tuto dobu se svými blízkými, potrénují a těším se na ně opět na palubovce.

Sleduješ florbalové dění i mimo náš klub?

Snažím se. Nejvíce sleduji českou a finskou nejvyšší soutěž.

Co je tvými dalšími zálibami mimo florbal?

Tak v zimním čase si rád zahraji hokej, v létě zas volný čas trávím u vody. Jsem totiž vášnivým rybářem.

Co bys popřál na závěr našemu klubu do budoucna?

V současné situaci bych chtěl všem popřát předeším pevné zdraví. Klubu přeji samozřejmě hodně úspěchů, co nejrychlejší návrat na palubovky a především to, aby se stále posouval jako doposud.

Vláďo, děkujeme za to, co pro náš klub děláš. Pevně doufáme, že tě tvoje nadšení neopustí a stále tě budem vídat na palubovkách!

-cer-