Davide, pojďme to uchopit od samotného začátku. Před sezónou 2025/26 jsi změnil dres. Co bylo hlavním impulzem k přesunu z Tábora do Milevska?

Zdravím všechny čtenáře, a hlavně fanoušky milevského DOŠWIHU! Už minulou sezonu jsem s panem Dolejšem a s panem trenérem Jiříkem řešil nějakou možnost doplnit brankáře v druhé polovině sezony v Národní lize, což nakonec nedopadlo, ale s oběma jsem zůstal v kontaktu a stále jsem měl zájem do Došwihu přijít, a s plným respektem k Táboru, udělat krok dál v mé kariéře.

Čím tě milevský Došwich přesvědčil, že je právě on správným krokem pro další část kariéry?

Určitě celkovou kvalitou kádru, když jsem se dozvěděl, že drtivá většina týmu chce dál pokračovat i v další sezoně, tak jsem věděl, že to bude správný krok. Musím říct, že střelce, které máme v týmu, to je klenot pro brankáře mých kvalit, je to velmi příjemné a líbí se mi, jak mě kluci posouvají dál. Dále mě také Došwich přesvědčil vizí, propojením a celkovým fungováním klubu a rozhodně i osoba pana Dolejše společně s panem trenérem Jiříkem.

K milevskému A-týmu ses zapojil během letní přípravy. Na čem jsi během ní, jakožto brankář, nejvíc pracoval?

Z důvodu mé nemoci jsem byl moc rád, že mi pan trenér vyšel vstříc a měl jsem letní přípravu uzpůsobenou individuálně, snažil jsem se zesílit ve spodní části těla, zapracovat na fyzičce a také jsem se zlepšil v mentální stránce chytání, což si potvrzuji od začátku sezony a teď s odstupem času dokážu říct, že jsem byl do sezony připravený velmi dobře a teď z toho těžím.

Jaké byly tvoje první dojmy z nového kolektivu a klubového zázemí?

Výborné, měl jsem trochu strach, jak mě kluci v kabině vezmou, ale opravdu jsem vděčný, že mě přijali tak vstřícně, je to pro mě velmi důležité, abych se v kabině cítil dobře. Dále mi také pomohlo to, že se mnou přišel Andy Janda, se kterým se moc dobře znám. Klubové zázemí je na vysoké úrovni, můžu to srovnat s Táborem, kde je zázemí na Divizi nadstandartní, ale v Milevsku se díky servisu od realizačního týmu, fanouškům, a hlavně díky spoluhráčům cítím už jako doma.

Cítil jsi hned od začátku důvěru trenérů a spoluhráčů?

Ano, jsem za to velmi vděčný a moc jim za to děkuji, je to hezké cítit důvěru, ale samozřejmě je to pro mě veliký závazek, nechci tým zklamat.

S jakou rolí jsi vlastně do Milevska přicházel? Bylo jasně dané, že máš být "jedničkou"?

Z důvodu pokračování mého parťáka Luboše Zemana jsem věděl, že v průběhu sezony nebude jasně daná jednička a že to budeme mít rozhozené 50/50 a jsem za to ve finále rád, myslím si, že se dobře doplňujeme a panuje mezi námi taková tak hezká rivalita, která je pro mě velmi důležitá.

Jak hodnotíš dosud uplynulou část sezóny? Po nezdařené minulé sezoně se týmu podařilo postavit zpět na nohy...

Z týmové hlediska ji hodnotím dobře, myslím si, že v těžkých chvílích jsme zvládli zůstat při sobě a že ukazujeme, že jsme silný tým. Jsem na kluky pyšný. Myslím si, že minulá sezona musela být velmi náročná, a proto klobouk dolu před nimi, jak pracují. Dělá mi to opravdu radost.

Nerad hodnotím své výkony, to nechám na jiné, každopádně na sobě cítím, že to není furt úplně ideální. Chci dělat rozdílové výkony a dát klukům šance vyhrávat, ale věřím, že to přijde!

V milevském dresu jsi stihl odchytat již řadu utkání. Ve kterém z nich ses mezi třemi tyčemi "zapotil" nejvíce?

S faktem, že jsme tým z horní části tabulky, tak v každém, vím, že každá chybička je u mě vidět. Ale když zavzpomínám, tak bych řekl zápas na Slavii. Věděl jsem, že bude velmi náročný, ale cítil jsem se velmi dobře a takovým výkonem se chci prezentovat pokaždé. 

Nahlédněme trochu do letošních ambic. Jaké máš osobní cíle pro tuto sezónu?

Osobní cíle jsou takové, abych byl oporou pro tým a splatil jim a realizačnímu týmu a fanouškům jejich důvěru, když budeme silný, výsledky přijdou samovolně.

Cítíš, že jsi v Milevsku udělal krok vpřed po výkonnostní i mentální stránce?

Určitě, a musím říct, že velmi velký krok, hodně mi to utvrdil takový můj zápas “doma/venku“ na půdě Tábora, kde jsem se do brankoviště dostal ve 2. tetině za nepříznivého stavu, právě tam jsem si dokázal, že se dokážu zavřít do mé bubliny a nenechat na sebe působit tlak, který byl velmi velký – brácha na druhé straně, rodina a kamarádi v ochozech, zpátky v Táboře proti klukům, se kterými jsem ještě pár měsíců zpět tvořil jeden tým. Každopádně tenhle zápas mi opravdu ukázal, že dokážu být mentálně odolný a předvést dobrý a soustředěný výkon.

Trochu odbočme. Co speciálního děláš vždy jen před zápasem? Mohou si diváci všimnout nějakých tvých rituálů?

Rituálů mám hodně a zápasový den vždy probíhá úplně stejně – dobrý spánek, snídaně (vajíčka a ovesná kaše), procházka, oběd (tofu, těstoviny, bazalkové pesto), spánek, video příprava na zápas, týmová káva a pak zápas!

Každopádně diváci si mohou všimnout taky hodně rituálů, před každou třetinou poklepu helmou tyčky a pak dám na helmu 3 pusy, rád si tak nějak zatančím během toho, co hrají písničky, často si lehce kopnu do mantinelu v rohu, možná je to vtipné, ale pomáhá mi to, což je pro mě důležité, těch rituálů je opravdu hodně. A abych nezapomněl jeden velmi důležitý mám spojený se Šímisem (Jakubem Šímou – pozn. red.), na rozchytání vždy musejí hrát Virtuální drogy od Viktora Sheena, to je povinnost! (úsměv)

Fanoušky jistě bude zajímat i tvoje druhá stránka. Jakými koníčky nebo činnostmi kromě florbalu rád vyplňuješ svůj volný čas?

Když jsem měl přítelkyni, tak jsem s ní trávil hodně času, každopádně teď velmi rád trávím čas s mamkou, kamarády, občas si zahraji něco na počítači anebo také chodím hrát jednou týdně hokej, jako doplněk k florbalu. Dále rád čtu knihy, které mi pomáhají jak v normálním, tak ve florbalovém myšlení. Mám taky moc rád procházky a zajít si na dobrou matchu nebo kávu. Každopádně drtivou většinou času věnuji florbalu a trochu škole. (smích)

Zmínil jsi školu - jsi studentem českobudějovické VŠTE. Daří se ti školu kloubit poměrně dobře s florbalem?

Ano, když jsem bydlel v Budějovicích tak mi velmi pomáhalo, že jsem mohl jezdit s Honzou Tomaškem, Adamem Černým a Davidem Staňkem na tréninky přímo z Budějovic. Teď, když budu do Budějovic do školy dojíždět, tak to bude malinko náročnější, ale není to nic, co by se nedalo zvládat.

Na úplný závěr dnešního rozhovoru - co bys chtěl vzkázat fanouškům Milevska do zbytku sezóny a vlastně do nového roku 2026?

Určitě v první řadě bych chtěl popřát hlavně zdraví, to máme jen jedno. Dále bych jim chtěl poděkovat za veškerou přízeň a podporu, kterou jako tým dostáváme a já osobně bych chtěl velmi poděkovat za to, jak i oni mě v ochozech přijali a cítím z nich velkou důvěru, pokaždé se těším, když před nimi mohu chytat, hodně to pro mě znamená. Budu moc rád, když takovou podporu budeme dostávat do zbytku sezony a věřím tomu, že jim s kluky budeme předvádět hezký florbal a vybojujeme cenné úspěchy! #DOŠWICHJECESTA!

Dejve, děkujeme za obsáhlý rozhovor a do nového roku přejeme pevné zdraví a spoustu úspěšných zákroků za došwihácký A-tým!