Archiv rubriky: Novinky

Muži ve Strakonicích těsně za medailovými příčkami

O uplynulém prodlouženém víkendu vyrazili muži A do Strakonic ke svým prvním přípravným zápasům. Již 8. ročníku Memoriálu Petra Adlera se zúčastnilo kromě Došwiháků dalších sedm celků. Po pátečních skupinových soubojích následovaly sobotní boje o lepší pozici do play – off, které na všechny celky čekalo v neděli.

V prvním zápase na turnaji čekaly kluky v pátek ráno domácí Strakonice. Došwiháci, kteří měli v kádru hned 6 debutantů v dospělé kategorii , začali výborně a po zužitkovaných protiútocích vedli po prvním poločase 2:0. V druhé půli ale soupeř ukázal svoji vyspělost a kvalitu. Loni čtvrtý celek divizní skupiny C začal milevské hráče přehrávat a tlačit. Po rychlé kontaktní brance úsilí domácích ještě stouplo a vše vygradovalo 9 sekund před koncem, kdy střela od pravého mantinelu zapadla za záda Kahouna a obě mužstva si tak body rozdělila. V druhém klání čekal na naše hráče Pelhřimov, který patří k dlouholetým účastníkům třetí nejvyšší mužské soutěže. Toto utkání rozhodly standardní situace. Soupeři se povedlo hezky zahrát dvě zajimavé situace a po nedostoupení našich hráčů z toho byly branky. Po těsné porážce 2:3 čekal na Došwiháky večerní souboj o 2. místo ve skupiny s juniorským týmem Štírů z Českých Budějovic. V tom nenechali milevští nic náhodě a dobrým výkonem po celý zápas si došli pro vítězství 4:1, které znamenalo postup do sobotní lepší výkonnostní skupiny.

Jako první náš tým prověřil v sobotu divizní rival z Písku, který se netají postupovými ambicemi. Náš tým se dostal brzy do vedení. Postupem času ale soupeř přebíral otěže zápasu a byl aktivnější na míčku. Favoritovi se nakonec utkání podařilo zvrátit a zvítězit 2:1. Došwiháci ale předvedli sympatický výkon, na který navázali v odpoledním střetnutí se Strakonicemi. Vyrovnaný zápas stejně jako v pátek nenašel vítěze a tentokráte po remíze 1:1 si týmy opět body rozdělily. Po dvou povedených sobotních zápasech přišel večerní výpadek proti favoritovi turnaje Plzni. Západočeský celek po celou dobu byl jednoznačně aktivnější a nedal našim hráčům sebemenší šanci. Vysoká porážka dala Došwihákům jistě důvod k zamyšlení před nedělními boji.

Rozhodující čtvrtfinálový souboj přišel v neděli dopoledne, kdy na milevské čekal opět juniorský tým budějovických Štírů. Bezchybný obranný výkon podpořen perfektním výkonem brankáře znamenal vítězství 2:0 a postup do medailových bojů. V semifinále čekal na milevský celek opět ambiciozní Písek. Podobné utkání jako to sobotní vyvrcholilo 11 sekund před koncem, kdy milevští nepokryli předbrankový souboj a písečtí rozhodli o svém postupu do finále. Na naše hráče čekalo završení víkendové trilogie se Strakonicemi. Další těžké a vyrovnané utkání dospělo až do nájezdové loterie, ve které byli uspěšnější domácí, kteří tak obsadili bronzovou příčku. Naši hráči se tedy museli spokojit s pěkným 4. místem.

Turnajová soupiska: Kahoun, Šimák – Stráňka, Plocha, Čáp, Čekan, Lípa, Mrzena – Hrůza J. , Trojáček, Kotrba, Hrůza D., Dolejš P., Štván, Strouhal, Staněk, Volf, Koukol

Hodnocení turnaje od hlavního trenéra Lukáše Dolejše: „Celý tým měl jasně určeno, proč tento turnaj hrajeme a co na něm chceme vyzkoušet. Měli jsme možnost si zahrát s týmy z čela divize a i s týmy, kteří hrají o ligu výše. Tento turnaj výrazně otestoval kvalitu naší hry. Během celého prodlouženého víkendu jsme odehráli celkem devět utkání což byla dostatečná porce na to,abychom našli naše plusy i mínusy. Všech devět utkání bylo hráno ve vysokém tempu, tak jak se na tyto soutěže přísluší a až na jediné utkání s Plzní jsme odehráli se soupeři velmi kvalitní zápasy. Celkový postup do semifinále a následná prohra na nájezdy v boji o třetí místo je sice velmi hezké na tak velmi kvalitně obsazeném turnaji, ale více nám šlo o splnění jiných týmových cílů. Nebýt dvou zranění našich hráčů tak celý turnaj hodnotíme velmi pozitivně. Je vidět , že jsme zvolili správnou cestu, ale jsme teprve na začátku.“

Kapitán mužů Jakub Mrzena: „To co ztrácím kvalitativně na hřišti, musím dohnat na střídačce. “

V dalším zajímavém rozhovoru jsme si popovídali s kapitánem mužského áčka Jakubem Mrzenou, který působí v týmu mužů již od jeho založení. Svými často vtipnými glosy nám Kuba shrnul uplynulou sezonu, podotkl jak těžké je držet krok s mládím v týmu nebo jakým procesem prošel mužský A tým od první sezony v Jihočeském přeboru až po loňské úspěšné působení v Regionální lize.

Kubo, jak bys zhodnotil uplynulou sezónu? 

Ahoj fanynky a fanoušci, loňskou sezónu musím, především v širším kontextu a v porovnání s předloňskou sezónou, zhodnotit jenom pozitivně. Bez detailnějšího rozebírání můžu směle a jednoduše konstatovat, že se nám povedlo předvést nejen výsledkový (což tedy nebylo zas tak těžké), ale i herní posun. Jen škoda, že soutěž nebyla ze známých důvodů dohrána, plánoval jsem mít v nadstavbě o postup do divize excelentní formu a určitě bych tím strhl celý tým k nevídaným výkonům. 

V čem byl podle tebe hlavní rozdíl oproti předloňské sezóně? 

Primárně v hlavě. Přečetl jsem mnoho rozhovoru s předními i zadními sportovními psychology, kteří svorně tvrdí, že hlava může v určitých situacích tvořit více než polovinu sportovního výkonu. A u mladého týmu jako jsme my, bych to odhadoval na hodnotu ještě minimálně o 50% větší. Takže poté, co jsme výsledkově chytili začátek soutěže, se kabina z předloňské tmavě černé zbarvila téměř do růžova a přenášeli jsme si to do dalšího průběhu soutěže. Dalším neméně důležitým aspektem pak byla dle mého i stabilizace základní kostry týmu. V předloňské sezóně jsme se v slušném počtu k zápasům sešli, jen když nás doplnili junioři z dorazového ročníku, kteří současně válčili v KB lize. Logicky ale cítili větší sounáležitost se svým „mateřským“ juniorským týmem a chtě nechtě, i s ohledem na jejich náročný program, to bylo na kolektivním pojetí celého týmu znát. Alespoň takto jsem to vnímal já. V uplynulém ročníku už se ale tito chlapci stali základním stavebním kamenem a tahouny A týmu. Pak k tomu můžeme přičíst ještě „melouch“ od loňských juniorů, kteří si v mužích drželi průměr asi 20 kanadských bodů za zápas a najednou se můžeme v nadcházející sezóně těšit na divizi!

Budu upřímný, nepatříš k nejmladším hráčům kádru a přesto s mladými dravci držíš tempo, čím to? 

Beru jako lichotku, že to tak navenek působí. Ale zeptej se mé přítelkyně, jak pak doma kňourám po každém tréninku či zápase. Anebo se zajdi podívat, jak druhý den chodím v práci do schodů. Popcorn a nějaký slazený sycený nápoj si k tomu ale dones sám. Nicméně milevská florbalová obdoba nejmenované kladenské hokejové legendy ze mě zcela jistě nebude. Sportovní biologické hodiny tikají velice neúprosně a nahlas.

Jsi známý hecíř a jeden z nejtýmovějších hráčů kabiny, který nezkazíš žádnou srandu a v nejhorších chvílích naopak přináší optimismus vnímáš nějak tuto roli?

Tak logicky, abych byl nadále platným členem týmu, tak co ztrácím kvalitativně na hřišti, to musím dohnat na střídačce a v šatně. Je pak taky ale důležitou otázkou, jestli to moje hulákání dopadá vůbec na úrodnou půdu a jestli nejsem především mladším ročníkům spíš za blázna. „Prej táta od rodiny a koukej, co tady předvádí…“ Ale samozřejmě dobré klima v kabině a soudržnost celého týmu je základem úspěchu a myslím, že v poslední době nám tohle funguje. Na tom má ale podíl každý hráč i člen realizačního týmu. 

Jsi také hráč, který pamatuje úplně první premiérovou sezonu v Jihočeském přeboru a nyni se připravuješ společně s kádrem na Divizi, jak vnímáš tento postupný posun?

Nemá někdo nějaký záznam utkání z této premiérové sezony? Popcorn a nějaký slazený sycený nápoj donesu. Minimálně na papíře to ale vypadá zajímavě – třetí posun o úroveň výše za pět odehraných ročníků. Nicméně ve výsledku je to jen zúročení kvalitní klubové práce s mládeží. My „neflorbalisté“, které Jašin (trenér Jaromír Hrůza) posbíral po okolních luzích a hájích, jsme už v aktuálním širším kádru A týmu kriticky ohrožený druh. 

Víme o tobě, že v minulosti jsi hrával hokej a občas sálovky za brusle taky vyměníš, prozraď nám jaký je fyzický rozdíl mezi těmito sporty?

Můžu tedy posuzovat jen podle úrovní, na které jsem dotyčné sporty provozoval. Ale z toho mi vychází hokej i florbal docela srovnatelně. Pro někoho možná překvapivě, protože například ryzí hokejky florbal moc vážně neberou. Ale tam kde florbal ztrácí ve fyzické náročnosti osobních soubojů, to zase dohání v běžeckých nárocích – tzn. časté změny směrů a krátké starty. Jako určité potvrzení srovnatelnosti těchto 2 sportů může posloužit i stejný herní čas utkání a intervaly střídání. Malý nebo sálový fotbal bych do toho moc nemíchal, ten jsem provozoval čistě na hobby úrovni, kde byl stejně nejdůležitější až třetí poločas u šálku kvalitně oroseného. Na pilování kopací techniky však aktuálně není vůbec čas, takže s míčem u nohy se potkám pouze krátce v rámci zpestření pondělních kondičních tréninků aktuálně probíhající letní přípravy. A to bývá doopravdy spíše kopaná, než fotbal…

Kubo, moc děkujeme za parádní rozhovor a do očekávané sezony v celostátní divizi především pevné zdraví a štěstí!




Zhodnocení sezony mužů „A“ z úst hlavního trenéra.

Muži A po loňské kostrbatém postupu do Regionální ligy začali sezonu skvěle. Od začátku se drželi na špici soutěže a překvapovali svými výkony širokou veřejnost. Postupem času rostla touha a ambice a před koncem soutěže byl vyhlášen útok na postup do divize. Bohužel závěrečné boje o postup do vyšší soutěže nebyli z důvodu pandemie koronaviru našim hráčům umožněny. I přesto se milevští dvě kola před koncem základní části a po předčasném ukončení sezóny nacházeli na 1. místě tabulky Regionální ligy a díky tomu si přece jen zajistili účast v příštím roce DIVIZE! K rozhovoru jsme si pozvali trenéra a zároveň manažera klubu Jaromíra Hrůza, který nám shrnul sezonu a odtajnil plány na tu nadcházející.

Ahoj Jaromíre, jak hodnotíš uplynulou sezonu mužů?

Ahoj, sezonu hodnotím z více pohledů a to, že již předminulá sezona v Jihočeské lize na sebe nabalila všechnu smůlu a my si to opravdu jak se říká, vyžrali až do dna. Sám jsem nic horšího nezažil, než to že více jak polovinu zápasů v sezoně prohraješ o gól a to vždy většinou z otočky v posledních 5 minutách zápasu. Takže vstup do sezony byl velkým očekáváním, zda dokážeme smůlu hodit za hlavu a hrát svoji hru a to si myslím, že se povedlo. Čili jeden pohled bylo přání, abychom si nepřenesli především psychickou nepohodu a od toho už se odráží spousta dalších faktorů. Další pohled hodnocení vidím v morálce a celkovém týmovém pojetí hry. Na závěr by bylo asi trochu divné, abych sezonu hodnotil jako neúspěšnou, protože z velkého očekávání ze začátku sezony se nám podařilo být lídrem soutěže a postupně okupovat nejvyšší příčky tabulky, které nám zajistily postup do nadstavby o Divizi, která se ovšem již bohužel neodehrála, a tak postupující vzešli již ze základní části.

V čem byl podle tebe hlavní rozdíl mezi posledními dvěma sezonami?

Zde budu výjimečně velmi stručný. Rozdíl byl jen a pouze v našich hlavách.

Bylo velkým zadostiučiněním po kritice od široké veřejnosti figurovat po postupu o ligu výše v horních patrech tabulky?

Samozřejmě, že se nejen mě ulevilo, ale já si byl jistý, že ostudou nebudeme. Týmu jsem věřil. Je jasné, že rýpálci z diskuzí čekají na kdejaký neúspěch, protože o něm se píše daleko atraktivněji pro přesně takové „čtenáře“, zda je vůbec tak mohu nazvat, ale to je typická česká povaha. Člověk se nad tím pousměje a jde dál. Naopak mě to kolikrát ještě nakopne k větší chuti do práce. Zpětně a s odstupem vidím, že to byl asi nejlepší krok, který nás v určité náhodě mohl potkat a posunout dále. Vždyť po pádu na hubu je vždy nejdůležitější vstát, poučit se z chyb a jít o to silnější dál.

V příštím roce bude Došwich, jak již bylo zmíněno figurovat v divizi. Je to pro klub momentálně odpovídající soutěž?

Myslím si, že se teprve ukáže, zda to bude odpovídající soutěž pro náš klub, ale moc si přeji, aby byla, protože máme dobré odchovance, kteří si zaslouží hrát ty nejvyšší soutěže. Navíc po sezonách působení dorostenců a juniorů v celostátních soutěžích to vidím jako logickou návaznost. Samozřejmě, že si musíme stále uvědomovat velikost města a možnosti klubu, ale Divize do nich rozhodně patří. Jsme stále realisté a víme, že například první liga je pro Došwich nereálná, ale celostátní soutěže pod ní už dávají větší smysl.

Před novou sezonou došlo na postu hlavního trenéra ke změně. Proč se tak stalo a znamená to tedy, že se posuneš do hráčské pozice?

Trochu to celé vzešlo ode mě, protože ačkoliv uplynulá sezona byla ve výsledku jednou z nejúspěšnějších a výsledkově nejpovedenějších od začátku mužského florbalu v našem klubu, tak za ty roky jsem pocítil, že mi ubývá ten správný dravý přístup, proto jsem se rozhodl se malinko odsunout z role hlavního kouče do role asistenta a na nadcházející sezonu vytvořit trenérskou dvojici s Lukášem Dolejšem, neboť Divizi dle mého v jednom člověku také dělat úplně nejde. Abych tyto kroky tedy shrnul, znamená to celkové zkvalitnění celé práce ve vedení týmu mužů „A“, protože chceme každému hráči nabídnout maximální komfort a ty nejlepší podmínky, které v okolí nejsou tolik zvykem.
Abych Ti odpověděl i na druhou část otázky, tak moje trenérská změna rozhodně neznamená to, že bych se posunul do hráčské pozice, přestože se snažím s týmem aktivně absolvovat celou letní přípravu, tak z pohledu mých kvalit necítím, že bych měl být hráčem základního kádru. Já si počkám až třeba na tu národku (smích).

Příprava je již v plném proudu. Jak probíhá a co tým čeká před nadcházející sezonou?

Ano s přípravou jsme začali poměrně brzo a tak jsme teď už v další její fázi. Přípravu jsme pojali klasicky k nabrání kondice, ale trochu netradičně hned z počátku byly zařazeny i tréninky na individuální herní schopnosti každého hráče. Tým během léta čeká několik turnajů, například v půlce prázdnin jedeme do Strakonic na Memoriál Petra Adlera, poté nás čeká pražský veleturnaj Czech Open, dále máme v kalendáři naplánovaná přátelská utkání a i speciální celodenní několika fázové tréninky. To vše do předposledního srpnového víkendu, kdy začínáme sezonu prvním kolem Poháru Českého florbalu.

Jak bude vypadat kádr pro nový ročník? Jsou již známé nějaké příchody či odchody?

Finální podobu ještě nechceme veřejně představovat, ale kádr oproti loňské sezoně doplní několik potvrzených jmen, které by měli posílit jak obranné tak útočné řady. Posilami jsou také junioři Adam Černý, Václav Strouhal a Miloš Kahoun, kteří již přecházejí do týmu mužů. Od těchto kluků si hodně slibuji a dost jim věřím, protože mají dobré herní zkušenosti z juniorské soutěže a spolu s kluky ročníku 2000 jsou výbornou partou, která táhne za jeden provaz i mimo hřiště, a tak doufám v jejich lásku ke klubu a odhodlání být opět u premiérové sezóny v celostátní soutěži mužů a klub tak posunout o kousek dále po tom, co si tyto kroky zažili v dorostenecké a juniorské kategorii. K příchodům patří bohužel také odchody. Některé byly očekávané a některé velkým nečekaným překvapením. Pochopím odchod z důvodu ambic zahrát si vyšší soutěž a zkusit si sáhnout na své maximum, tam je to naprosto v pořádku, ale trochu nechápu čím může být přínosný odchod v rámci stejné úrovně soutěže.

Jaromíre, děkujeme moc za rozhovor a do nové sezony přejeme hodně štěstí!

Starším žákům letošní Prague Games nevyšlo podle představ

Jako každý rok se i letos konal na začátku prázdnin v největší metropoli České republiky jeden z největších mezinárodních florbalových turnajů -Prague Games. Bohužel se letošního ročníku z důvodu pandemie koronaviru neúčastnily tradiční týmy z Finska, Švédska a Švýcarska, tento rok na turnaji bojovaly týmy pouze z Čech a Slovenska, ale to na atraktivitě vůbec neubralo. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 200 týmů a mezi nimi nechyběli ani naši starší žáci.

Kluci si jeli turnaj především užít, v době náročné přípravy si zahrát kvalitní zápasy a nabrat patřičné zkušenosti. Proto i tak přistupovali trenéři ke každému utkání. Došwihákům byli do základní skupiny nalosováni opravdu těžcí soupeři. První zápas kluky čekal ve středu v hale Tatranu Střešovice, kde nastoupili proti velmi silnému soupeři Galaxy BB (pozdější finalista turnaje), který byl tvořen hráči z různých jihomoravských celků. V tomto utkání byl jednoznačně lepší soupeř, který hrál aktivně a velmi rychle a nedal našim hráčům zcela žádnou šanci. Druhé střetnutí v prvním turnajovém dni ve stejné hale odehráli naši hráči proti favoritovi turnaje Black Angels. Kluci drželi krok se soupeřem pouze v prvním poločase a to i díky výborným zásahům našeho brankáře Adama Hejného. Ve druhém poločase soupeř poté přeřadil ještě na větší rychlost a utkání dovedl s přehledem do vítězného konce. Druhý hrací den kluky čekalo poslední klání ve skupině., soupeřem jim byli Kanonýři Kladno. Naši hráči vstoupili do utkání velmi aktivně a po dvou brankách rychle vedli. Toto vedení se dařilo držet velmi dlouho. Velmi důležité zákroky si připsal brankář Matěj Habart, který dokázal zlikvidovat i trestní střílení soupeře! Bohužel ke konci zápasů soupeř zatlačil naše hráče a díky přesným střelám se mu podařilo utkání otočit. Ani poslední zápas a velmi slibně vyvíjející zápas nedovedli naši hráči do vítězného konce a do play – off vstupovali z posledního 4. místa. Na první utkání play – off zamířili Došwiháci do Vinohrad, kde je čekali hráči Říčan. Naši hráči pokud chtěli v turnaji i nadále pokračovat, tak museli toto těžké utkání zvládnout. Kluci nastoupili s velkým odhodláním a touhou vyhrát. Bohužel v tomto souboji předvedl skvělý výkon brankář soupeře, který vychytal několik velkých šancí našich kluků a jeho velkou zásluhou nakonec utkání dokázal soupeř ovládnout 3:0 a postoupil do další fáze turnaje. Došwiháci se tak s turnajem museli rozloučit o mnoho dříve než se čekalo a především než sami všichni účastníci chtěli.

I přesto že se turnaj nevyvíjel podle přestav, tak si kluci z turnaje odnášejí spoustu nabraných zkušeností a zážitků, které jistě využijí v nadcházející sezoně!

Došwihačky si odvezly z Prague Games 2020 bronzové medaile!

Každým rokem na začátku července probíhá v hlavní metropoli České republiky prestižní florbalový turnaj Prague Games, Bohužel díky koronavirové epidemii se letošní ročník musel obejít bez mezinárodní účasti.

Na letošní turnaj vyrazila i naše děvčata, která nastupovala za partnerský celek Tigers Start98 Kunratice. V kategorii G12 nastoupilo hned pět našich hráček, jmenovitě Adéla Kovářová, Anna Čunátová, Denisa Prokopová, Eliška Fischerová a Simona Jírovcová. Tato nejmladší dívčí kategorie měla pouze jednu skupinu, holky hrály systémem každý s každým a první čtyři týmy šly rovnou do semifinále. První den čekal na holky pořádný zápřah. Odehrály tři těžké zápasy, postupně se utkaly s Meťákem z Českých Budějovic, slovenskou Němšovou a Chodovem. Druhý den poté následovaly zápasy s pražskými Pantery a Black Angels. Páteční a poslední den brzo ráno holky nastoupily proti Tatranu Střešovice. Po velmi dobrých a stále se zlepšujících výkonech holky obsadily 4. místo v základní skupině, což je posunulo do semifinále, kde na ně čekala opěr slovenská Němšová. Holky srdnatě bojovaly, ale i tak byl soupeř nad jejich síly a postoupil do finále. Děvčata z Tigers Start98 s našimi hráčkami v kádru tak brala na letošním turnaji v kategorii G12 pěkné bronzové medaile!

V kategorii G14 nastoupily za Tigers Start98 Kunratice další tři naše hráčky, jmenovitě Anita Lelková, Monika Kovářová a Tereza Vejdovcová. Této kategorie se zúčastnilo 12 družstev, která byla rozřazena do tří základních skupin po čtyřech celcích. Tygřice bojovaly ve skupině B, kde se postupně utkaly se Spartou Praha, Bohemians Praha a s Klatovy. První dva zápasy skončily těsnou výhrou našich holek. Poslední zápas s Klatovy byl boj o vítězství ve skupině a tedy přímý postup do čtvrtfinále. Tygřice šly velmi rychle do dvoubrankového vedení, bohužel postupem času přebíral soupeř aktivitu a podařilo se mu těsně před koncem utkání srovnat. Díky horšímu skóre Tygřice nakonec obsadily druhé místo ve skupině a čekalo je večerní osmifinále s Chomutovem. Do něho se hráčky Tigers pustily s chutí a s přehledem ho vyhrály a postoupily do pátečního čtvrtfinále, kde je čekal silný Chodov. Děvčata do zápasu nastoupila velmi aktivně a se soupeřem dlouhou dobu držela krok. Postupem čase se ale ukázaly kvality soupeře a Tygřice se z hlavního pavouka play – off A musela poroučet těsně před medailovými boji. Poté ještě nastoupily holky do semifinálového zápasu horšího play – off, kde jim cestu k medailím překazil Tatran Střešovice.

Došwihačky předváděly po celou dobu turnaje v obou týmech velmi dobré výkony. Pro některé hráčky to byl vůbec první turnaj takového formátu a i podle hodnocení všech trenérů ho zvádly na jedničku. Pevně všichni věříme, že nabrané zkušenosti holky zúročí v nové sezóně.

Holky blahopřejeme a děkujeme za vzornou reprezentaci klubu!

Na slovíčko s Adamem Černým: „I přes velké vytížení dávám do všeho maximum“

O uplynulé sezoně se nám rozpovídal také nejproduktivnější hráč juniorů Adam Černý. Osmnáctiletý útočník patřil během sezony k oporám nejstarší mládežnické kategorie a výrazně také přispěl k postupu mužů do celostátní divize.

Ahoj Adame, jak hodnotíš uplynulou sezonu a zároveň tvoji poslední juniorskou?

Sezona byla pro mě opravdu náročná. Bohužel jsem se týden před startem soutěže zranil a kvůli problémům s kolenem jsem vynechal skoro celou kvalifikaci o KB ligu. Po návratu nebylo snadné dostat se zpátky do formy a ze začátku nebyly moje výkony optimální. Postupem času se to zlepšilo, začal jsem více bodovat a stupňovat opět svojí roli v týmu. Svoji poslední mládežnickou sezonu, jsem si ale užil. Měli jsme jako vždy skvělou partu, díky které jsme vytvořili opět kompaktní mužstvo a trápili jsme týmy z opravdu velkých měst. Jsem také rád, že jsem mohl přispět k postupu mužů, jelikož si myslím, že Divize do Milevska opravdu patří.

Byl podle tebe nepostup do play – off zklamáním?

Před sezonou jsme si stanovili několik cílů a právě jedním z nich byl také postup do play – off. Každý jde do sezony s ambicemi uhrát co nejlepší výsledek, to je jasné, ani my nejsme opak. Bohužel se nám nepovedl začátek roku 2020, kdy jsme prohráli několik zápasů a soupeři nám odskočili na nedosažitelný rozdíl. Několik zápasů jsme také prohráli pouze o jednu branku. V těchto zápasech si myslím, že nám chyběly především herní zkušenosti, které mají celky z větších měst několikanásobně větší. Možná se po dvou postupech na MČR ať už ve starších žácích či dorostencích od nás čekalo ještě trochu více. I tak se podle mého nemáme ale vůbec za co stydět. Důležité je také to, že další ostatní cíle jsme splnili do puntíku. Troufám si říci, že většina pravidelně nastupujících hráčů udělala během sezony další výkonnostní pokrok, což je stále v mládežnické kategorii nejdůležitější.

Uplynulá sezona pro tebe byla druhou v celostátní soutěži junioů, v čem byla odlišná než ta první?

Myslím si, že tuto sezonu jsme odehráli vyrovnanější zápasy s celky z větších měst. Nebyl tam takový výkonnostní rozdíl jako letos. Měli jsme opravdu silný tým, který se nevzdával za každé situace, což svědčí i obrat v utkání s FBŠ Slavia Plzeň. Většina hráčů si vyzkoušela juniorskou soutěž již minulý rok, takže nasbírané zkušenosti se podle mého také projevily.

Po odchodu kluků ročníku 2000, jsi byl rázem jedním z nejstarších kluků v týmu, jak se ti role zkušeného a postupně i tahouna líbila?

Na tuto roli jsem byl již zvyklý z přechozích let. Věděl jsem, že budu jedním z nejstarších hráčů v týmu a snažil jsem jít tedy mladším spoluhráčům příkladem, ať už co se týče přístupu k tréninkům nebo chováním při zápase. Ani role tahouna mi nevadila. Již několik let vím, že se ode mě čekají nějaké ty body a snažím se kluky nezklamat. Každý v týmu má jinou roli a já již několik let patřím k těm, co se starají o branky, proto když se utkání třeba zcela nepodaří, často beru možná až příliš přísně vinu na sebe. Naopak když utkání vyjde a já přispěji nějakým vstřeleným gólem, je potom ta výhra o něco sladší.

Byla to tvá poslední sezona v mládežnickém florbale, jaké momenty se ti vybaví z tvého osmiletého působení jako první?

Samozřejmě nejdříve se mi bezpochyby vybaví dvě účasti na MČR, což byl fantastický zážitek zahrát si proti nejlepším hráčům v České republice a pro náš klub obrovský úspěch. Mezi další úspěchy a nezapomenutelné momenty patří samozřejmě postup do 1. ligy dorostenců bez jediné porážky v sezoně. Nesmím samozřejmě zapomenout na úplné začátky, kdy jsem jako desetiletý přicházel do haly. Pak jsou tu ty méně radostné vzpomínky, kdy musím vzpomenout na první juniorskou sezonu, kdy jsme nasbírali spoustu zkušeností, ale zároveň jsme v několika zápasech dostali tvrdé direkty. Ať už to byly vysoké porážky od pražských celků nebo série několika po sobě jdoucí prohraných utkání o jediný gól. Nejvíce vzpomínek se ale bezpochyby váže mimo florbalové zápasy. Každoročně jsme měli s kluky skvělou partu, od které se pak snadno odvíjely výsledky. Během mého osmiletého působení v mládeži jsme si kluky užili opravdu spoustu zábavy a na některé momenty budu vzpomínat opravdu hodně, hodně dlouho.

Naskakoval si také za mužské áčko, které vstupovalo do sezony s úplně jinými ambicemi. Jak bys zhodnotil sezonu mužů a tvůj vliv na tým?

Postup z nižší soutěže byl před začátkem uplynulé sezony hodně odsuzován. Předešlá sezona nevyšla podle představ a nikdo nevěřil, že ve vyšší soutěži to bude jiné. Oproti loňsku se podařil zachytit start soutěže a tým se od začátku držel na špici. Samozřejmě přišlo několik výpadků a nějaké zápasy jsme ubojovali srdcem, ale myslím si, že kvalitou hry jsme patřili k nejlepším celkům ligy a zaslouženě postoupili výše. Jsem rád, že jsme jako junioři hráli důležitou roli i mezi muži. Oproti loňské sezoně se nám dařilo přetavovat zkušenosti nasbírané v celostátních mládežnických ligách a konzistentně bodovat a pomáhat týmu. Mládežnický florbal je oproti tomu dospělému zcela o něčem jiném. V mládeži se většinu zápasů hraje nahoru dolů, což je v mužích cesta do pekla. Bylo tedy občas těžké pendlovat mezi těmito způsoby hry, a proto jsem rád, že jsme předváděli dobré výkony a pomohli mužům k postupu do celostátní soutěže, kam Došwich dozajista patří a i možná oproti předešlým sezonám s ještě zvýšenou chutí a pílí všech účinkujících, tam vydrží co nejdéle.

Víme o tobě, že také trénuješ mladé naděje, kde jsi pod křídlem zkušeného trenéra Zdeňka Duška, co nám prozradíš o vaší spolupraci?

Se Zdendou spolupracujeme již třetí sezonu a nemůžu si na nic stěžovat. Je to kvalitní trenér, od kterého se já jako mladý mohu hodně naučit. Trénování mě opravdu moc baví. Jsem rád, že mohu díky svým hračským zkušenostem klukům poradit a pomoci jim k rozvoji. Já v jejich věku jsem si také nejvíce rad bral od zkušenějších hráčů, takže vím, jak je toto důležité. V nadcházející sezoně povedeme kategorii mladších žáků, kam spadají ročníky 2008 a 2009, od kterých si hodně slibujeme. Tuhle partu se vyplatí sledovat, jelikož jsem si jistý, že nám v budoucnu ukáží velké věci.

Jsi hráčem, trenérem ale zároveň i správcem sociálních sítí a klubovým redaktorem v jednom. Asi neznám podobně staré vrstevníky, kteří by toho při školních povinnostech dělali tolik. Člověka to musí především bavit je to tak?

Ano, je to tak. Všechny tyto činnosti mě opravdu baví. Občas je to dost těžké skloubit vše dohromady se školou, ale prozatím se to daří, za což jsem moc rád. Každá funkce kterou v Došwihu vykonávám, je zcela odlišná od té další. Nahlížím pod pokličku místního klubu ze třech rozdílných stran. I přes velké vytížení se snažím dávat do každé činnosti 100 % a jsem moc rád, když mohu klubu nějakým způsobem pomoci v rozvoji.

Adame, děkujeme Ti za zajímavý rozhovor a přejeme mnoho štěstí i v nadcházející sezoně!

Trenér juniorů Lukáš Dolejš: „Zápas se Slavií Plzeň je pro mě nejsilnějším zážitkem vůbec.“

Jedinou kategorií, které sezona skončila již před vypuknutím pandemie koronaviru, jsou junioři. Ti po neúspěšné kvalifikaci o KB ligu na začátku sezony zamířili do 1. ligy juniorů, kde sehráli spoustu velmi vyrovnaných a napínavých utkání, ve kterých jim ve zlomových momentech chybělo občas trochu štěstí a především patřičné zkušenosti. Na konci základní části to tedy sice s postupem do play – off nedopadlo, junioři zakončili základní část na 8. místě západní skupiny 1. ligy, ale i tak posbírané cenné zkušenosti jsou to nejzásadnější. Celou sezonu a další zajímavá témata nám ještě shrnul v rozhovoru hlavní trenér Lukáš Dolejš.

Ahoj Luky, jak bys zhodnotil letošní pouť juniorů?

V konečném hodnocení jsem spokojen. Na začátku sezony jsme si dali nějaké cíle, které jsme se snažili plnit. Myslím si , že jsme zvládli velmi kvalitní přípravu, kde jsme pojmuli velké množství zátěže a to se poté ukázalo, jako výhoda pro zvládnutí zápasů. Na začátku soutěže nás dost srazila některá zranění a nekompletnost kádru. Postupem času se však dařilo marody zařadit do kádru a vše se stabilizovalo. Po odehrání kvalifikace s velmi těžkými soupeři jako Chodov a Ústí jsme hráli 1.ligu juniorů, která nám podle mého výkonnostně vyhovuje. Moc mě těší, že jsme měli opět možnost v nejvyšší celostátní soutěži juniorů odehrát spoustu kvalitních zápasů s výbornými týmy z velkých měst. Tahle soutěž už kluky prověří po všech stránkách. Jsem rád, že to všichni hráči zvládli. Jak po herní, tak morální stránce je to všechny posunulo. To je pro mě velmi důležité, protože pořád se pohybujeme v mládežnické kategorii.

Jaké cíle jste si stanovili před sezonou, byl nepostup do play –
off zklamáním?

Sportovních cílů bylo více. Hlavním cílem bylo odehrát velké množství kvalitních a vyrovnaných zápasů, což se nám podařilo. Jako další jsme chtěli zařadit do týmu hráče v dorosteneckém věku a dát jim příležitost posunout svoji výkonnost a naopak hráče juniorky zařadit do týmu mužů. Oboje podle mého vyšlo na jedničku, za což jsem opravdu rád. Právě provázanost mezi kategoriemi mě těší za všeho nejvíce. Je to velmi důležité, jak pro hráče tak i pro klub. Kluci už v nadcházející sezoně nemají takový problém s přechodem do starší kategorie. Další cíle, které jsme si s kolegou Zdendou Plochou dali, jsou spíše morální a týkají se hlavně práce s hlavou hráčů. Není to úplně lehké a někdy je to náročnější než sportovní část, i když to s tím opravdu dost souvisí. Klukům je mezi 16 až 19 lety a to je věk, kdy na ně působí spoustu věcí. Všechno skloubit a uspořádat tak, aby i sport v tom měl to velmi důležité postavení je někdy těžké. Jsem rád, že se to až na malé výjimky podařilo zvládnout a tenhle tým mohl oplývat velkou morální silou a všichni kluci se i lidsky velmi posunuli. Co se týká nepostupu do play off, samozřejmě mě to zamrzelo. Byl to také jeden z cílů v průběhu sezony, ale primárně jsme kladli důraz na cíle, které se nám podařilo splnit.

Junioři si opět letos prožily krásné zápasy se sladkým koncem, ale
i velmi hořkou tečkou. Který letošní moment se ti vryl do srdce a
paměti nejvíce?

Těch momentů je za tu sezonu hodně, prožíváš spoustu emocí, jak krásných tak i těch horších. Myslím si, ale že proto to děláme. Z těch sportovních jsou to zápasy, které byly těžké a ani nemusíš vyhrát. Jasným příkladem je zápas na Kladně, kde jsme s jasným favoritem prohráli až v prodloužení po skvělém týmovém výkonu. Další zápas, který mě napadne byl třeba v Karlových Varech. Tam jsme jasně vyhráli se soupeřem, který nás chtěl převálcovat a ani si nepřipouštěl porážku na domácím hřišti. Další nezapomenutelný zápas, vlastně poslední zápas sezony, jsme odehráli s FBC Plzeň. Toto utkání bylo poslední v mládežnické kategorii pro kluky 2001 a my jsme ho zvládli parádně a vítězství 7:2 bylo parádní tečkou za letošní sezonou. Pro mě asi nejsilnější sportovní zážitek vůbec byl asi domácí zápas se Slavií Plzeň, kdy jsme na začátku druhé třetiny prohrávali 0:7. Kluci to nezabalili a po skvělém výkonu jsme nakonec ten zápas otočili a vyhráli 9:8 po samostatných nájezdech. Husina mi naskakuje ještě teď. Pak jsou jiné zážitky a momenty. Třeba když nějaký hráč z týmu už nemá energii a třeba ani nechce pokračovat s hraním. To je pak krásné, když všechno probereme, hodně si o tom povídáme, hledáme nové cesty a on opět naskočí, namotivuje se a předvede skvělý výkon. To je pro mě možná víc než vítězství v zápase. A přesně takových věcí, které beru jako malá vítězství je daleko více a i proto to já dělám a moc mě to neustále baví.

Vím, že jmenovat opory týmu jmenovitě asi nebudeš, ale řekni mi, co
letošní tým charakterizovalo a jaké byly jeho přednosti a slabiny?

Proti většině klubů, které hrají tuto soutěž jsme o hodně menší klub z malého města. O to víc je třeba si uvědomit, co tihle kluci dokázali, kam to dotáhli a v jakých vodách se pohybujeme. Je to odrazem skvělé práce celého klubu a tenhle tým odehrál kvalitní zápasy v nejvyšší republikové soutěži. Tím se pomalu blížím k tomu, jaké má tým přednosti. V první řadě morální síla. Někdy není jednoduché každý víkend bojovat proti těm nejlepším a obzvláště, když se nedaří. Tenhle tým vše vždycky ale zvládl a až asi na jeden nebo dva zápasy jsme utkání odehráli se vztyčenou hlavou, toho si velmi vážím. Po herní stránce máme dobré individuality, které jsou na výši. Jako tým nás občas někteří přehrávali. Stály proti nám týmy, které mají kádr minimálně 20 hráčů a jejich výkonnost je velmi vyrovnaná. Ale i s těmito aspekty jsme se museli dokázat vyrovnat a v mnoha zápasech to vyšlo. Za mě tedy máme největší slabinu ve vyrovnanosti hráčů v individuálních dovednostech, tam musíme pracovat neustále.

V juniorce jsi měl dva ze tří synů, je to doma občas na nože nebo
radši o nedělním obědě řešíte jiná témata než florbal?

Po zápasech se snažím o florbale vůbec nemluvit, ale je to těžké (smích). Většinou čekám až u každého vyprchají emoce. Poté se snažím o zápase, ale především o trénincích hovořit. Zajímá mě, jak zvládali zátěž, jaká byla jednotlivá cvičení, co by popřípadě změnili. Jsou to pro mě cenné informace z hlediska další práce. Ale tenhle vztah ke zpětné vazbě mám nastavený s více hráči, takže čerpám z více zdrojů.

Po letošní sezoně z juniorů odchází generace hráčů ročníku 2001,
tedy přesně ta část kluků, kteří znají na vlastní kůži Došwich skoro
stejně dlouho jako ty, jen v rolích hráčů a nyní jsou z nich dospělí
lidé. Jak vnímáš jejich přechod/odchod a celkově 8 sezón v Došwihu?


Tohle je pro mě strašně citlivá otázka, myšleno v tom nejlepším smyslu. Ti kluci mi přirostli k srdci a jsou jak moje široká rodina, právě proto že jsme spolu od úplného začátku. Přesně vidím ty začátky v malé tělocvičně s kobercem, kdy jsme se tam proháněli spolu s ostatními rodiči. Vidím, jak tito hráči přišli na první trénink a zapojili se do našich řad. Bylo a je to pořád krásný. Postupem času se tvořil tým, který byl velice silný. Měl velkou podporu rodičů a byl schopen přijímat stoprocentně trenérské rady. Všichni na sobě makali a výsledky se postupně dostavili. Vyhráli jsme společně Jihočeskou ligu starších žáků a postoupili na MČR do Ústí nad Labem. Ve své premiérové sezoně v první lize dorostu jsme se dostali také až na MČR tentokráte do Ostravy. Postoupili jsme do 1.ligy juniorů. Po sportovní stránce se toho povedlo spoustu na tak malém městě. Co mě ale těší ještě víc je fakt, že jsme velmi výrazně přispěli i k výchově jejich osobnosti. Ukázali jsme, že sport může být, a já si myslím, že výrazně je nástrojem k výchově dobrého člověka. A s jistotou vím, že u všech těchto hráčů se to povedlo. A co bude dál? Věřím, že naše pouto je tak silné, že ta naše spolupráce bude pokračovat dále a že dokážeme ještě velké věci.

Jsi jeden z mála lidí, kteří toho v Došwihu zažil nejvíce. Dokázal bys jedním slovem popsat rozdíl mezi roky 2012 s jediným prvním týmem mladších žáků a nyní, kdy po sezonách v celostátních ligách dorostu a juniorů budeš „lodivodem“ i v mužské divizi?

Napadají mě dvě slova, jsou to spokojenost a smysluplnost. Když jsem stál na prahu rozhodnutí v roce 2012, co s klubem dál nebylo to vůbec lehké. Florbal jsme hráli jen tak pro žízeň s pár tatínky a poté i s jejich synáčkami. Několik let to takto probíhalo, pak jsem cítil tlak a potřebu to posunout. Musel jsem opustit myšlenky svého kamaráda a výrazně šlápnout na plyn, aby vše dopadlo. V ten okamžik jsem věděl, proč to chci dělat a co by to mělo přinášet. Jsem moc rád, že jsem k sobě našel lidi, kteří byli na stejné vlně a s jejich velkou pomocí se vše dalo do pohybu správným směrem. Chtěli jsme přinášet dětem radost ze sportu a ukázat, že je to opravdu zábava. Postupem jsme přidávali i sportovní cíle, ale pořád vše drželi v rodinné atmosféře. Chtěli jsme to dělat trochu jinak než je zvykem. Když se ohlédnu zpět, tak za sebou vidím spoustu práce, skvělé spolupracovníky, vynikající hráče a velmi dobře spolupracující rodiče. Náš klub se posunul neskutečným způsobem. Velmi mě ale těší, že pořád se chce posouvat a vytvářet ty nejlepší podmínky pro všechny zúčastněné. Tím se opět vracím na začátek k těm dvěma slovům. A moc dobře vím, že chci takto pracovat i nadále, protože to opravdu smysl má.

Jak již bylo zmíněno od příští sezony povedeš A tým v mužské
divizi. Co od toho očekáváš?

Myslím si, že je to další milník ve sportovní části našeho klubu. Tím jak jsme stále mladý klub, tak až teprve teď dorůstají hráči, kteří prošli celou naší plnou mládežnickou strukturou. Tedy hrát celostátní soutěž i v dospělých je myslím to správné. Ti kluci potřebují před sebou vidět nějakou metu, kterou až budou v dospělém věku můžou také dosáhnout, to je za prvé. Za druhé myslím, že náš klub si celostátní soutěž v mužské kategorii zaslouží za tu práci, kterou odvádí všichni po celou dobu a za třetí je to zase další výzva. Jsem rád, že jsme do této soutěže letos postoupili a budeme se snažit tuto celostátní soutěž udržet i pro nadcházející ročníky. Moje očekávání? V první řadě kádr, který se chce v této soutěži poprat o každý bod. Věřím, že všichni hráči si uvědomí tu možnost hrát v Milevsku jako první Divizi a zodpovědně přistoupí jak k přípravě, tak k zápasům. Zatím se to tak děje a jsem za to moc rád. Bude to náročné, je to pro nás nové, ale věřím, že to se všemi zvládneme. Já osobně se na to moc těším, i když vím, že to bude stát hodně úsilí a síly.

Na závěr, speciálně u tebe, udělám výjimku a náš rozhovor nezakončím otázkou, ale poděkováním za tvé skvělé upřímné povídání, které jen dokládá, jaký celý klub dokázal udělat pokrok ve všech směrech. Díky Luky!

-cer-





Na slovíčko s Lukášem Trojáčkem: „Nejsem velký bouřlivák, z výhry se také raduji, jenom trochu jiným způsobem.“

O sezoně dorostenců se nám také rozpovídal kapitán týmu Lukáš Trojáček. Sedmnáctiletý univerzál během sezony pravidelně nastupoval za dorostence a dokonce i za juniory v 1. lize juniorů a i zde byl velmi platným členem týmu.

Lukáši, jak celkově hodnotíš sezonu?

Z hlediska týmu to podle mého byla vydařená sezóna. Letošní sezona se hrála poprvé košovým systémem, což byla pro nás velká změna. Narazili jsme na celky jako Chodov, Panthers Praha nebo FBŠ Slavia Plzeň. Když jsem se poprvé doslechnul, že budeme hrát proti takovým týmům, tak jsem opravdu nečekal, že budeme hrát vyrovnané zápasy a příjemně mě to překvapilo. Z individuálního hlediska jsem také spokojen. Během sezony jsem naskočil i do starší kategorie a věřím, že jsem trenérům jejich důvěru splatil.

Jak moc mrzí předčasný konec sezóny před play off?

Stejně jako ostatní kluky z týmu mě to mrzí opravdu hodně. Celou sezónu jsme bojovali a makali o to, aby jsme se udrželi v prvním koši a šli do play off. Tam jsme se měli potkat nakonec s týmem Strakonic, ale bohužel než se série uskutečnila, tak se sezona předběžně ukončila. Nedá se s tím dělat vůbec nic, zdraví je samozřejmě přednější.

Byl jsi kapitánem týmu, jak těžké bylo motivovat ostatní spoluhráče i sám sebe při zápasech s dvouciferným skóre?

Bylo hodně těžké motivovat kluky, když vidíte na ukazateli skóre velký rozdíl ve skóre a soupeř vás přehrává ve všech faktorech. I pro mě samotného to bylo těžké, ale snažil jsem se kluky povzbuzovat a působit jako správný kapitán. I tak jsme všechny zápasy zvládli odmakat až do konce, i když jsme prohrávali o tolik branek. Bylo ale zase spousta zápasů, kdy jsme byli tím týmem, který vedl vysokým rozdílem. Tyto zápasy jsme si užívali a hráli s chutí. Zároveň tyto zápasy trenéři využili k nácviku různých herních situací před závěrečnými boji a play off.

Sám jsi již druhým rokem pravidelně hrával juniorskou první ligu. Jak hodnotíš tuto zkušenost a zapadl jsi mezi starší kluky?

Jak už jsem říkal, jsem strašně rád, že mi trenéři dali důvěru hrát tuhle soutěž a spoléhali na mě. Samozřejmě je to pro mě velká zkušenost hrát proti starším, zkušenějším klukům a především je to pro mě možnost, jak se zdokonalovat a posouvat se dál. Řekl bych, že jsem mezi kluky zapadl dobře, už jsem s nimi dříve hrál, takže jsme se už znali. I když jsem byl mladší jak oni, tak jsme spolu tvořili super partu.

Školu máš ve Volyni, jak těžké je skloubit florbal na úrovni celostátní ligy se školou?

Musím říci, že jsem to čekal mnohem těžší. Myslel jsem si , že po dojíždění na tréninky v týdnu, zápasech skoro každý víkend, nebudu mít vůbec žádný čas a energii na školu. Nakonec to přece jen nebylo úplně tak těžké, za což jsem rád. Ve škole se mi zatím daří a především díky mému taťkovi, který mě vozil každou středu na tréninky a potom zase zpět na internát, jsem mohl trénovat, zlepšovat se a díky němu také jsem tam, kde jsem.

Z pohledu tribuny patříš k méně emotivním hračům, jak to opravdu je?

Je možné, že lidé to takhle vidí z venku. Samozřejmě mě mrzí, když prohrajeme a obzvlášť, když vím, že je to trochu mojí vinou. Vždycky si říkám, že je to jenom zápas, že není všeho konec a v dalším zápase se bude dařit líp. Nejsem takový ten typ, že když vyhrajeme, bych měl hned na někoho jít skákat nebo tak něco. Samozřejmě mám dobrý pocit a raduji se z výhry, jenom trochu jiným způsobem .

Táta je trenérem, brácha taky hraje, jak to u vás doma chodí? Je hodně řeč o florbalu?

Možná to bude trochu zvláštní , ale abych řekl pravdu skoro se o florbalu nebavíme. Jen mi občas taťka s něčím poradí, což jsem opravdu rád, ale to je asi všechno.

Ještě nám řekni, jak jsi trávil čas během karantény?

Jelikož jsme měli zrušené veškeré tréninky, tak jsem se snažil trochu zapracovat sám na sobě, co se týče síly, techniky a kondice. Snažil jsem se zrušené tréninky nahradit vlastním způsobem. Na startu přípravy na novou sezonu jsem neměl žádný problém s fyzičkou, takže si myslím, že to účel splnilo.

Lukáši, děkujeme moc za rozhovor a přejeme ti, ať je příští sezona stejně úspěšná jako letošní!

-cer-

Trenér dorostenců Lukáš Dolejš: „Pořád je zdraví důležitejší než sport.“

Pandemie koronaviru ukončila předčasně sezonu taktéž dorostencům, které před sezonou opustil velký počet hráčů 2002. Trenéři Lukáš Dolejš a Zdeněk Plocha tedy museli před sezonou tvořit nový ambiciozní tým. Letošní nejvyšší dorostenecká soutěž se hrála poprvé košovým systémem, což byla pro všechny velká změna. Sezóna nezačala pro naše hráče nejlépe. Postupem času se především dobrou prací na tréninku výkony a výsledky zlepšovaly. Během sezóny kluci sehráli velmi vyrovnané zápasy s velkými favority Florbal Chodov, Panthers Praha i FBŠ Slavia Plzeň a přece jen základní část zakončili v 1. výkonnostním koši a v 1.kole play off měli narazit na rivaly ze Strakonic. Ke zhodnocení sezony jsme si pozvali hlavního trenéra Lukáše Dolejše.

 Jak celkově hodnotíš sezonu?

Sezonu, i když byla zkrácená, hodnotím velmi pozitivně. Nezačala nám úplně šťastně, protože jsme měli hodně zraněných hráčů, ale postupem času se vše dostávalo do správného tempa a kluci odváděli velmi kvalitní výkony. Velmi pozitivně hodnotím, že jsme měli dvě družstva v této kategorii a to se odrazilo na zápasovém vytížení všech hráčů, což je velmi důležité pro jejich růst.

Jaké cíle jste si stanovili před sezonou a podařili se naplnit?

Na začátku jsme měli více cílů. Ten hlavní byl zapojit co nejvíce kluků do soutěžních zápasů. A to se nám povedlo v první lize u dorostu A i ve 2.lize u dorostu B. Dalším cílem bylo nachystat tak kvalitní přípravu, aby kluci z ní mohli těžit co nejdéle. To se myslím taky povedlo a všichni hráči si uvědomili její důležitost nejednou během sezony. Jedním z hlavních cílů bylo také zapojovat některé hráče do vyšší kategorie tedy do 1.ligy juniorů. Moc mě potěšilo, že kluci se brzy rozkoukali a někteří se stali pilíři juniorky. Po té mimosportovní stránce se mi moc líbilo, že kluci vytvořili skvělou partu a táhli za jeden provaz po celou sezonu. To je v našem klubu také velmi důležité.

Jak moc mrzí předčasné ukončení sezony před play off?

Tohle mě opravdu mrzí, ale bohužel nedalo se dělat nic jiného. Pořád je zdraví důležitější než sport. Dostali jsme se do play off a v něm už neodehráli ani minutu. Měli jsme soupeře, který byl k poražení a my jsme se mohli dostat mezi 24 nejlepších celků v republice. Je to veliká škoda, ale nic nenaděláme a florbalová kola se točí nadále.

Během sezony se dařilo zapracovávat do týmu několik starších žáků.
Jak jste s tímto spokojeni?

Tahle věc mě také velmi těší. Ve starších žácích se ukázalo dost hráčů, kteří velmi dobře zvládli nastoupit v první lize dorostenců, ale i kluci kteří velmi dobře odehráli zápasy za dorost B. Tohle je velmi důležitá věc a jsem moc rád, že kluci můžou takto sbírat velmi bohaté zkušenosti o kategorii výše. Je to jeden z našich cílů takto hráče posouvat a bude se to dít i v nadcházející sezoně.

Vyzkoušeli jste si oba výkonnostní koše. Jak moc velké byly rozdíly
mezi jednotlivýmu celky?

Myslím si, že rozdíl v kvalitě byl vcelku velký. Jsem moc rád, že jsme byli výkonnostně někde uprostřed a tudíž mohli vyzkoušet oba koše. Odehráli jsme hodně kvalitních zápasů především s Chodovem, ale také se Slavií Plzeň či pražskými Pantery. Na druhou stranu jsme si vyzkoušeli hrát i proti slabším ,kde jsme zase mohli zkusit jiné herní varianty. Jsem moc rád, že košový systém se může hrát. Přináší to spoustu atraktivních a zajímavých zápasů.

Jak moc složité bylo kluky motivovat při zápasech se dvouciferným skóre?

Odehráli jsme několik zápasů, kdy bylo skóre v náš prospěch opravdu vysoké, zejména proti FBŠ Plzeň, Strakonicím a Meťáku České Budějovice. Tyto zápasy byly opravdu těžké. Zejména v tom, že jsme museli pořád útočit do zatažené obrany. V těchto zápasech jsme si vyzkoušeli hru na jiných postech, hráči dostávali jiné taktické úkoly, které museli plnit každé střídání. V každém takovém to zápase jsme se snažili pro každého hledat individuálně rozvojovou věc, která by ho i v těchto zápasech rozvíjela.

V jakém složení funguje váš realizační tým? Jsou ve vašem týmu
nějací skutečně talentovaní hráči, na které by se fanoušci měli v
příštích sezonách soustředit?

Hlavním trenérem jsem byl já. Mým asistentem, bez kterého bych si veškerou činnost vůbec nedovedl představit, byl Zdeněk Plocha. Se Zdendou už fungujeme dlouhá léta a jsem moc rád, že to takto funguje. Navzájem se doplňujeme a myslím si, že se to velmi odráží na vývoji našich svěřenců. Těch talentovaných hráčů je v dorostu hodně. Někteří udělali výrazný skok, někteří soustavnou prací na sobě se posouvají neustále vpřed. Nebudu a ani nechci jmenovat. Přijďte se na tribunu podívat a věřte, že kolikrát budete udiveni, co ti kluci v patnácti, šestnácti letech už dovedou.

Lukáši, děkujeme moc za rozhovor a ať je příští sezona minimálně stejně úspěšná!

-cer-


Talentovaný brankář Adam Hejný hodnotí uplynulou sezonu

Smutně skončila sezona pro modrý tým staršíchv žáků. Kluci předváděli během sezony výborné výkony a jako největší favorit si kráčeli pro postup na MČR. Oporou týmu byl čtrnáctiletý brankář Adam Hejný, který během sezony vystřídal oba dva týmy starších žáků, zahrál si na turnaji regionálních výběrů a dokonce nakoukl i do nejvyšší dorostenecké soutěže. Adama jsme přizvali k rozhovoru, ve kterém nám shrnul sezonu z jeho pohledu.

Jak celkově hodnotíš sezónu?

Sezónu hodnotím velmi pozitivně. Všichni jsme do toho dali maximum a odvedli jsme výborné výkony v zápasech. Od začátku sezony jsme se neustále zlepšovali. Myslím si, že jsme skvělá parta kluků, která se podporuje. Opravdu na partě jsme si letos zakládali a byla významnou částí našeho úspěchu.

Jak moc mrzí předčasné ukončení sezóny?

Předčasné ukončení sezóny mě mrzí opravdu hodně. Měli jsme velkou šanci zahrát si na MČR, kde jsme mohli uhrát velmi dobré výsledky a získat nové zkušenosti do další sezony. Letos jsme měli opravdu velmi dobrý tým.

Během sezóny sis stihl zahrát za oba týmy. Jaká byla atmosféra v kabině?

Atmosféra v týmu byla velmi dobrá, i když jsme zrovna nepodali úplně optimální výkon, ale trenéři nás vždycky podpořili a probrali s námi naše chyby a v čem se zlepšit. Takže i z prohraných zápasů jsme si brali ponaučení. Byla to pro mě velká zkušenost zahrát si za oba týmy.

Patřil jsi ke dvojici golmanů za Jihočeský kraj na turnaji regionálních výběrů, jak hodnotíš turnaj a svůj výkon v porovnání ostatních?

Na výběrovém turnaji to bylo skvělé, sešla jsme se tam skvělá parta kluků a talentovaných hráčů. Výsledkově nám to úplně nevyšlo, ale o to nám tolik nešlo. Hlavne jsme se chtěli seznámit s florbalem na vyšší úrovni. Ze začátku jsem byl docela nervózní z tak velkého turnaje, kde byla konkurence opravdu vysoká, ale postupně času se to lepšilo a lepšilo. Dalo mi to hodně zkušeností do dalších zápasů. Každopádně to byl můj první takto velký turnaj a já si ho chtěl hlavně užít, což se povedlo.

Adame, prozraď nám ještě, jak těžké je u tebe skloubit školu s florbalem?

Vzhledem k tomu, že jsem zatím pouze v osmé třídě, tak to není tak náročné. Je mi jasné, že s postupem na střední školu to bude náročnější, ale já věřím, že i tuto překážku dokáži překonat.

V roli jednoho z trenérů působí i tvůj otec, jak moc to má vliv na rodinnou atmosféru a řešíte florbal i doma?

Florbal doma řešíme docela často a probíráme s taťkou moje nedostatky a na co se při tréninku zaměřit. Jsem rád, že je mi táta oporou jak doma, tak i při zápasech na střídačce. Je pro mě velkou odměnou, když mě pochválí za povedený zákrok.

V další sezóně přecházíš do dorostenců, čeká tě nejvyšší dorostenecká soutěž. Jak se těšíš a co očekáváš?

Na dorosteneckou ligu se hodně těším a i vzhledem k tomu, že už jsem tam odehrál pár zápasů, tak vím co od toho očekávat . Především čekám rychlejší a tvrdší hru a také větší napětí v zápasech. Doufám, že navážeme na výkony z letošní sezony a bude stejně úspěšní i o kategorii výše.

Klub během nouzového stavu a karantény připravoval cvičení v projektu Makej i doma, jak ses ty udržoval ve formě?

Do projektu Makej i doma jsem se také zapojil, ale především jsem dělal golmanské cvičení, se kterými mi pomáhl taťka. Musím říci, že to byla docela zábava. Natáčeli jsme s klukama videa a alespoň takto jsme mohli být v kontaktu. 

Adame, děkujeme za pěkný rozhovor a ať se v příští sezoně daří minimálně stejně jako letos!

-cer-

Michal Trojáček: „Přišli jsme opravdu o hodně. Sezonu jsme měli dobře rozjetou.“

Sezona byla předčasně ukončena také starším žákům, kteří měli sezonu rozjetou parádně. Starší žáci v letošní sezoně Jihočeské ligy nastupovali opět ve dvou týmech. Letošní ročník se poprvé odehrál košovým systémem, což byla pro všechny velká změna. Modří starší žáci prožili parádní ročník. Během sezony našli pouze jednou přemožitele a rázným krokem si kráčeli pro místenku na MČR. Z 27 dokázali kluci vyhrát hnedka 23! Bílí starší žáci se v letošní sezoně pohybovali převážně ve třetím koši, kde předváděli bojovné a postupně se zlepšující výkony. Po konci sezony jsme si k rozhovoru přizvali ještě trenéra Michala Trojáčka, se kterým jsme si o průběhu sezony popovídali.

Sezóna byla ukončena o něco dříve. Co to znamenalo pro starší žáky?

Přišli jsme opravdu o hodně. Sezonu jsme měli dobře rozjetou. Byli jsme na první pozici v tabulce Jihočeské ligy starších žáků. Vyhráli jsme jednoznačně základní část. Už jsme se připravovali na kvalifikaci, kde se rozhoduje o mistrovi Jihočeského kraje a o postup na MČR starších žáků. A v tu přišel zákaz. Nejprve velké zklamání, všichni celou sezonu makají, daří se jim a před cílovou páskou se to rozpadne. Hlavně nás mrzí, že kluci, kteří přecházejí do dorostu nemohli posbírat ještě více zkušeností a zážitků z případného postupu na MČR. Zdraví všech je ale samozřejmě na prvním místě.

Jak bys celkově zhodnotil sezónu?

S průběhem sezony jsme velmi spokojeni. Před začátkem sezony nastala pro nás velká změna, Jihočeská liga se začala hrát košovým systémem. Bylo pro nás velmi důležité, aby se kluci zlepšovali nejen fyzicky, herně ale i psychicky. Kluci byli rozděleni výkonnostně na dva týmy . Od modrých jsme očekávali týmovou herní vyrovnanost a udržení se v prvním koši, kam byli na začátku sezony nasazeni. V prvním koši jsme potkávali týmy, které byly s námi herně vyrovnány. To bylo to, co jsme od tohoto systému očekávali, hrát s vyrovnaným soupeřem, kde musíte bojovat až do konce. Při těchto zápasech jsme se hlavně psychicky zlepšovali, a to nám v loňské sezoně chybělo. Za kladné hodnotím přístup kluků, kteří nám ukázali psychickou připravenost, protože byly zápasy, které se rozhodovaly až v posledních minutách nebo vteřinách a tam tu psychiku potřebujete.

Bílí byli na začátek sezony nasazeni do čtvrtého výkonnostního koše. Kluci nám ukázali, že když se chce, tak je velmi jednoduché postupovat do vyšších výkonnostních košů, ale těžší je se tam udržet. To se bohužel nepovedlo a Bílí skončili na konci sezony opět ve čtvrtém koši. I přesto se u kluků ukázalo velké herní a fyzické zlepšení. Celkově kluci skončili na 12.místě.

Jak fungovala spolupráce mezi vámi trenéry? Ve starších žácích máme také dva týmy, jak jste si tedy rozdělili role?

Náš realizační tým je složen ze čtyř členů. V pozice trenérů spolu se mnou působí ještě Tomáš Habart a Lukáš Hejný. Pracujeme již spolu delší dobu a za mě funguje spolupráce na jedničku. Jako vedoucí týmu jsme před sezonou zařadili Pavlínu Kramperovou, která obstarává mravenčí práci v evidenci a komunikaci s rodiči. Za to jí patří velké poděkování. Společně se pak můžeme s kolegy věnovat pouze trénování, což je velmi důležité.

Jaké stránky týmu považujete za jeho přednosti, a na čem naopak budete chtít v příští sezoně zapracovat?

Za velké přednosti považuji týmového ducha. Kluci jsou kamarádi nejen na hřišti, ale i mimo něj. To se projevuje i při zápasech, kde kluci spolu na hřišti komunikují a nevyčítají si chyby, naopak na střídačce si tyto chyby proberou a zkouší to jinak. V příští sezoně budeme pracovat opět na všem, co je potřeba pro florbalovou hru tedy na fyzičce, individuálních dovednostech, týmovém duchu a psychice.

Jak často a v jakých počtech vaše kategorie trénuje? Na co se v trénincích zaměřujete?

V naší kategorii pracujeme s 26 hráči a trénujeme 3x týdně. Na trénincích dáváme možnost i dívkám a chlapcům z nižší kategorie, kteří se chtějí zlepšovat. Je těžší se vyrovnat starším klukům, ale každá povedená klička nebo vstřelená branka jim přidává na sebevědomí a podporuje psychiku. To se pak ukazuje i při hře v jejich kategorii. V trénincích se zaměřujeme na individuální dovednosti, týmovou hru, fyzickou stránku a hlavně psychickou stránku každého hráče.

Michale, děkujeme za rozhovor a ať se daří minimálně stejně dobře i v nadcházející sezoně!








Adam Černý a Zdeněk Dušek hodnotí uplynulou sezonu mladších žáků

Sezonu ukončila předčasně pandemie také mladší žákům, kterým do konce sezony zbývaly odehrát ještě dva turnaje, milevský Dragon cup a prestižní turnaj Nisa open v Liberci, na kterém měla sezona vygradovat. Mladší žáci v letošní roce byli rozděleni v Jihočeské lize na dva týmy. Starší Panteři, tedy ročník 2007, patřil nejlepším v kraji a pohyboval se převážně v prvním koši. Mladší Žraloci sbírali zkušenosti a zvykali si na nový systém 5+1. K zhodnocení sezony jsme si pozvali oba trenéry Adama Černého a Zdeňka Duška.

Sezóna byla ukončena o něco dříve. Co to znamenalo pro mladší žáky?

Bohužel jsme přišli o dva ligové turnaje a námi oblíbený milevský Dragon cup. V červnu jsme poté chtěli vyrazit též na Nisa open do Liberce, kde měla naše forma vygradovat, bohužel i o tento prestižní turnaj jsme přišli. Nejvíce nás ale mrzí, ztráta spousta tréninků na kterých jsme kluky chtěli dále zdokonalovat a užili bychom si ke konci sezony, ať už na turnajích nebo trénincích ještě spoustu zážitků a legrace.

Jak byste celkově zhodnotili sezónu?

Se sezonou jsme maximálně spokojeni. Kluci plnili naše pokyny na jedničku a postupně se výrazně zlepšovali. Důležité pro nás především bylo, že chodili rádi na tréninky a florbalem se bavili, to je pro nás základ. Výsledky v této kategorii neřešíme, nejsou pro nás podstatné. Nejdůležitější pro nás je předvedená hra a zápal do hry. Tyto faktory byly v letošní sezoně na vysoké úrovni, což nás moc těší.

V letošní sezóně jste si rozdělili týmy podle ročníků. Jak jste spokojeni s tímto rozhodnutím?

Byli jsme naprosto spokojení. Kluci spolu již takhle působí několik sezon. Mladší Žraloci si nejdříve museli zvyknout na úplně jiný styl hry oproti kategorii elévů a nějakou dobu to samozřejmě trvalo, myslíme si, že to zvládli, ale na jedničku. Starší Panteři již jednu sezonu v systému 5+1 odehráli a bylo to znát. Kluci mají již mezi sebou nějaké týmové vazby a my jsme nechtěli narušovat neustálým měněním týmu.

Pracujete s nejpočetnější kategorií, jak i toto personálně zvládáte?

Ano, to je pravda. V uplynulé sezoně jsme měli na soupisce 29 hráčů, což je krásný počet a jsme za to moc rádi. Účast na tréninkách vždy byla vysoká, což si pochvalujeme a s takovým přístupem kluků se pak pracuje fantasticky. Zvládáme to společně, pouze na zápasy jsme vždy rozděleni a každý jede s jedním týmem. Komunikaci s rodiči a další důležité a nezbytné věci má na starosti vedoucí mužstva Ilona Hrychová, bez které si chod mladších žáků snad ani nedokážeme představit a moc ji za letošní sezonu ještě jednou děkujeme!

Není tajemstvím, že trénujeme i navíc v rámci volných víkendů na bonusových trénincích. Jak toto fungovalo?

Bonusové tréninky jsme zařadili již v elévech a nemůžeme si to vynachválit. V letošní sezoně jsme se přesunuli do tělocvičny ZŠ Bernatic, kde máme perfektní podmínky k trénování. Hráči chodí ve velmi zajímavém počtu a my se jim v menších skupinkách můžeme věnovat. Na těchto trénincích většinou pilujeme herní činnosti jednotlivce, která jsou nezbytné a každý hráč je musí neustále trénovat.

Nyní je dost prostoru na přemýšlení a přípravu nové sezony, jak to probíhá u vás?

Měli jsme lehký odpočinek, ale teď jsme se již vrhli do práce. Příští sezonu zůstáváme oba u mladších žáků a již společně plánujeme chod příští sezony a tréninkový proces. Jsme moc rádi, že již můžeme v menších skupinkách začít trénovat, protože nám to trenérům a věříme i hráčům moc chybělo.

Pánové, děkujeme moc za pěkný rozhovor a v této době především pevné zdraví a spoustu úspěchů v nadcházející sezoně!

-cer-