Svou historicky první sezonu v nejvyšší soutěži již završili naši junioři. Po 11. místě v základní části narazili naši junioři v předkole play- off na favorizované Pardubice, na které bohužel ve dvou zápasech nestačili a sezona pro ně skončila. K hodnocení celého průběhu sezony jsme si přizvali hlavního trenéra Jaromíra Hrůzu.

Jaromíre, máte za sebou se svým týmem první sezónu v nejvyšší soutěži. Jak ji celkově hodnotíte?
Hodnotím ji velice pozitivně i přes velké množství porážek a nelehkých především psychicky situací, kterých bylo opravdu hodně. S tímto jsme, ale do sezony šli a všichni jsme si byli vědomi, že se vyhrávat nebude, tak jako bylo zvykem z krajské soutěže. Potvrdilo se, že je to úplně jiná soutěž a konfrontace s těmi nejlepšími je ta nejlepší motivace pro hráče i samotné trenéry. Za celou sezonu jsme projezdili podstatnou část republiky a poznali, jak to chodí jinde vždy v několikanásobně větším městě s větší základnou. Sezona nám poskytla srovnání, kde Milevsko ve florbale je v porovnání s top 24 kluby v ČR. Myslím si, že to celé bylo také o tom, že jsme vždy nastupovali proti silným soupeřům a všech 30 odehraných utkáních bylo velkým přínosem pro florbalový růst každého hráče, ale také jsme se posunuli po stránce osobnostní. S pozitivy bych tu byl dlouho. Někdo si možná bude ťukat na čelo, ale negativa hledám těžko.

Takže nelitujete svého rozhodnutí o vstupu do soutěže?
Rozhodnutí nelitujeme. Tahle sezóna nám mohla jen dát a jestli tedy něco vzala, tak to byl čas, který ale byl dle mého názoru dobře využit s ohledem na budoucnost každého hráče.

Jaká byla atmosféra v kabině? Některé porážky byly pro kluky velmi kruté a smolné.
To je pravda, měli jsme se po sobě jdoucí těsné jednogólové porážky, které přišly většinou až v závěru utkání a psychicky to bylo pro kluky, ale i pro mě těžko kousatelné. Nicméně si myslím, že tohle tým hodně stmelilo a o to více kluci fungovali jako rodina. Atmosféra v kabině byla vždy dobrá, protože každý se naučil porážky unášet a ve sportu to prostě tak chodí.

Je pravda, že jste tuto sezónu procestovali všechny kouty České Republiky. Jak tohle kluci snášeli?
Ano najezdili jsme opravdu spoustu kilometrů a x hodin proseděli v autobuse. Také jsme si vyzkoušeli víkendové tripy, kde jsme ve dvou dnech odehráli dvě venkovní utkání s přenocováním na hotelu. Za sebe to vidím jako jeden z faktorů, který kluky stmelil, protože se nevídali pouze v šatně na tréninku či zápase, ale sdíleli spolu pokoje, zážitky v autobuse nebo společné obědy a snídaně. Takže si myslím, že to kluci snášeli bez problémů, i když je pravda, cesta z Havířova už po 5 hodinách moc příjemná nebyla, ale to už k celostátním soutěžím patří.

S nejvyšší soutěží se pojí několik podmínek, které jste museli splnit, jak už před sezonou tak i při pořádání zápasů. Mohl by jste nám nějaké přiblížit?
Pokud mám začít od samotných podmínek pro hraní KB ligy, tak nejhlavnější podmínkou byla plná chlapecká struktura, kterou se nám úspěšně stále daří držet. Dalšími faktory byly umístění mládežnických týmů ve svých soutěží. Podmínky pro pořádání jsme museli pochopitelně zkvalitnit, ale nebyl to pro nás žádný šok, protože velké zápasy organizovat umíme a v průběhu celé sezony se nám podařilo zapojit do pořádání poměrně dost lidí, kteří vědí, co mají dělat a odpořádat zápas s nároky na celostátní soutěž, tak pro ně nebyl vůbec problém. Zároveň bych jim chtěl velice poděkovat za odvedenou práci, bez které by tato sezona také nebyla taková jaká byla.

Je něco co byste na závěr našeho povídání chtěl říci?
Rozhodně bych chtěl poděkovat všem hráčům, za to jak celou sezonu fungovali a ke všemu přistoupili, smekám. Dále bych chtěl poděkovat i jejich rodičům a blízkým, za podporu. protože bez té by to kluci také zvládali daleko hůře. V další řadě chci poděkovat všem příznivcům a fanouškům, kteří nás podporovali v hledišti. A v neposlední od srdce děkuji vedení a svým kolegům z lavičky, Lukáši Dolejšovi a Vašku Dvořákovi.