Po svém přesunu do pražské Sparty, v lednu loňského roku, odehrál ještě zbytek sezony v juniorském týmu. Od nové sezony se ale plnohodnotně zařadil do superligového mužské áčka. I díky tomu se zúčastnil již třech soustředění juniorské reprezentace a bojuje o účast na domácím mistrovství světa, které se bude konat na přelomu dubna a května v Brně. Řeč je o klubovém odchovanci Martinu Dolejšovi, který prožívá snový ročník a věří, že jeho sen v podobě účasti na domácím šampionátu se splní. Nejen o tom se Martin rozpovídal v rozhovoru pro klubový web. 

Martine, jak už bylo řečeno, ty ses na startu tohoto ročníku přesunul místo juniorského týmu rovnou do mužského superligového celku Sparty. Jak se tenhle posun vůbec udál?

Můj cíl byl, a ještě pořád je, domácí juniorský šampionát v Brně. Klíčový faktor k tomu, abych se dostal do nominace, je hrát nejvyšší soutěž. Bod zlomu nastal ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomil. Musel jsem začít makat, měl jsem i třináct tréninků týdně. Před začátkem sezóny jsme měli v juniorském týmu Sparty fyzické testy, které jsem vyhrál a na základě toho mě pozvali do A-týmu. Jsem rád, že se mi mojí pozici podařilo obhájit a skvěle jsem zapadl do kabiny áčka. 

I díky tomu, že v pozdějším průběhu sezony bylo umožněno z epidemiologických důvodů hrát pouze Livesport Superligu, je to zřejmě velká výhoda, že? 

Ano, je to obrovské plus. Kdyby se mi na začátku sezóny nepodařilo dostat do A-týmu, tak bych si o svých florbalových snech mohl nechat jen zdát. Tohle beru jako velký zlom pro všechny následující události. 

Sparta Praha má odehráno v letošním ročníku Livesport Superligy již 20 utkání. Momentálně jste na páté pozici. Jak hodnotíš sezonu z týmového i individuálního hlediska? 

Z týmového hlediska jsme asi všichni čekali trochu víc. Trápí nás efektivita hlavně v zápasech s týmy ze spodní části tabulky. Od začátku sezóny jsme ale odvedli slušný kus práce. Myslím, že máme vysokou herní kvalitu a věříme naší hře. Jsem přesvědčen, že se výsledky ještě dostaví. Individuálně se mi na začátku sezóny dařilo víc, dostával jsem hodně prostoru na hřišti, nyní odehraju tak každý druhý zápas. Vzhledem k tomu, jakou máme v týmu konkurenci, je to ale pochopitelné.

V kádru Sparty působí celá řada ať už bývalých či současných reprezentantů. To musí být radost působit s takovým kalibrem hráčů.

Ano, to rozhodně. Máme v týmu kluky, kteří patří k florbalové špičce u nás. Je radost pozorovat jejich hru nebo proti nim hrát na tréninku, to mi dává opravdu hodně. Mám velkou motivaci se jim vyrovnat. Jsem rád, že s nimi můžu působit v jednom týmu.

Odmalička jsi působil na pozici útočníka, v nejvyšší mužské soutěži, ale hraješ na pozici obránce. Jak tahle změna proběhla? 

Když jsem přišel do áčka, útočníků bylo opravdu hodně. Trenér mi řekl, že jestli chci hrát, tak jedině na beku. Já vzadu nikdy předtím nehrál, říkal jsem si, že to zvládnu a šel jsem do toho po hlavě. Pozice zadáka mi sedla, baví mě rozehrávat, hrát hodně na míčku. Užívám si i souboje v rohách hřiště. 

Jak moc je v kabině cítit konkurence, tak širokého kádru, jakým Sparta disponuje? 

Máš pravdu, že konkurence na Spartě je obrovská, ne-li nejvyšší v lize. Nemyslím si ale, že by bylo cítit nějaké napětí mezi námi. Máme skvělou partu a podporujeme se navzájem. V téhle době je důležité mít široký kádr, podle mého to bude naše výhoda ve vyřazovací části. 

Ty jsi absolvoval již několik juniorských reprezentačních soustředění. Jaká je atmosféra před domácím mistrovstvím? 

Na mojí první akci jsem se necítil úplně dobře, abych řekl pravdu, tak moc jsme nefungovali jako tým. Teď jsem ale maximálně spokojen. Naše hra vypadá skvěle, jako tým jsme se také hodně posunuli,  dostavila se vítězná mentalita, každý hráč dokáže převzít zodpovědnost za celý tým. Všichni víme, že šampionát už je za dveřmi.  Těšíme se na to, až budeme moci prodat naší práci za celé dva roky.

Reprezentovat svoji zemi na domácím šampionátu, to by byl asi sen, že? 

To rozhodně. Moc si to přeji, pro účast na juniorském šampionátu dělám maximum. Reprezentovat svoji zemi je velká čest, ale reprezentovat svoji zemi na domácím šampionátu, to je fantastické. Věřím, že se mi podaří dostat se do kádru a budu moci udělat dobré jméno nejen sobě, ale i celému milevskému florbalu. 

Studuješ na střední škole v Táboře, několikrát týdně cestuješ do Prahy kvůli klubovým tréninkům. Jak se ti vše daří skloubit? 

Je to složité.  Mám florbal na prvním místě, a abych řekl pravdu, tak jsem škole v poslední době moc času neobětoval. Ale vzhledem k tomu, že školu máme stále distančně, tak se to docela zvládat dá.

Martine, přibliž nám, jak vypadá tvůj klasický den.

V téhle specifické době vypadá následovně: Vstávám v osm hodin, protáhnu se a projedu si svá kompenzační cvičení. Dopoledne věnuji online výuce. Po studentských povinnostech mě vždy čeká kondiční nebo silový trénink. Večer jedu autobusem na trénink do Prahy a vracím se pozdě večer. 

Je vidět, že toho máš, co se týká florbalu spoustu. Najdeš si čas i na nějaké další koníčky? 

Jak říkáš, díky florbalu a dojíždění tolik času na ostatní koníčky nemám. Když už se ale nějaký najde, tak rád čtu, či chodím na procházky s rodinou. Celkem mě zajímá sportovní psychologie. Dokážu si představit, že bych se jí později věnoval.

Je o tobě známo, že jsi velice cílevědomý. Jaké jsou tedy tvé plány a cíle do budoucna? Kde by ses rád viděl? 

V první řadě se chci neustále zlepšovat a zároveň se florbalem bavit. Aktuální cíl je určitě domácí juniorský šampionát  v Brně. Rád bych se v budoucnu podíval i do mužské reprezentace a zkusil si na nějakou delší dobu zahraniční angažmá. Nejvíce mě láká Švýcarsko. 

Jak je známo, tak celá vaše rodina je florbalová. Florbal je tedy doma asi tématem číslo jedna, nepletu se? 

To se tedy nepleteš. Florbal doma řešíme neustále a jiné už to asi ani nebude. Takhle nám to všem, ale vyhovuje, takže není důvod nic měnit. 

Sleduješ i přes svůj odchod dění v našem klubu nebo již tolik ne? 

V téhle situaci se toho tolik neděje, ale jinak můj mateřský klub sleduju pořád stejně. V Došwihu jsou správní lidé na správných místech a skvěle reagují na tuhle těžkou dobu. Přestože nemůže bohužel nikdo trénovat a hrát zápasy, tak vedení připravuje náhradní program a individuální tréninky svým svěřencům dokonale. Myslím si, že takovou péči jen tak nějaký klub nemá a hráči by si toho měli více vážit. 

Myslíš, si že jsou v klubu ještě nějací další hráči, kteří by se mohli posunout na podobnou úroveň jako ty? 

Určitě ano, zvládnout to může úplně každý. Důležité je chtít růst, trénovat navíc a mít jasný cíl, kterému bude člověk věřit. Důležitá je také podpora rodiny, kterou já měl vždycky stoprocentní. 

Je něco, co bys popřál klubu do budoucna? 

Klubu přeji hlavně trpělivost, aby všichni přečkali tuto nelehkou dobu. Přeji si, abychom všichni mohli konečně hrát zápasy a scházet se na tréninku. A do budoucna, aby všichni v klubu pracovali tak dobře, jako doposud, jelikož se vše v klubu dělá výborně. Neustále se vše posouvá a i jméno Došwihu po celé České republice roste. 

Martine, moc děkujeme za rozhovor a všichni pevně věříme, že tvůj cíl a sen se ti povede splnit. Je čest mít takového odchovance!

-cer-