Na rozhovor jsme si pozvali hlavního trenéra přípravky Jaromíra Hrůzu, aby se nám trochu rozpovídal o minulé sezoně.
K mikrofonu jsme si přizvali jednoho z trojice trenérů elévů, Standu Dvořáka, aby nám zhodnotil uplynulou sezonu.
Ahoj, Stando vítám Tě u našeho rozhovoru. Pojďme na to.
Uplynulou sezónu hodnotím velmi pozitivně. Cílem sezóny bylo utvořit dobrou partu kluků, která se florbalem bude bavit a zlepšovat se ve svých dovednostech. To se u obou týmů povedlo, což se celkově odrazilo i v tom, že jsme zakončili Jihočeskou ligu v prvních dvou výkonnostních koších. Jako další úspěch bych jistě zmínil vítězství Draků na prestižním Fat Pipe Open Junior v Plzni, což se jim povedlo jako prvním v historii klubu.
Ani bych neřekl. Letošní elévové byli v tomto ohledu celkem zodpovědní. Samozřejmě jsme snad každý turnaj měli problém při prvních zápasech, kdy kluci ještě tak trochu spali, ale pak se vždy soustředili na hru a naše pokyny.
Pokud pominu fakt, že u takových dětí je primárně potřeba, aby na tréninky nebo zápasy chodili rádi, pak bych řekl, že mezi nejdůležitější patří určitě správné návyky pro každého sportovce – správně se zahřát, protáhnout, rozcvičit. Mám pocit, že kluci každý trénink brali rozcvičku jako nutné zlo a trochu ji flákali. Z těch florbalových dovedností je to pak technika na florbalce a zdravé sebevědomí.
Tréninky připravujeme různě. Pokud máme před turnajem, zaměříme se primárně na florbal a procvičování herních situací, ať už se jedná o střelbu, přihrávku nebo samostatnou akci. Naopak po turnaji mají kluci režim trochu volnější, takže zařadíme i nějaké zábavné prvky. Každý trénink ale obsahuje i prvky všeobecné sportovní přípravy na zlepšení koordinace a fyzické kondice.
Pokud to zprůměruji, tak rozdíly zas tak velké nejsou. Je jasné, že starší kluci, kteří po sezóně přešli do mladších žáků jsou na tom po fyzické stránce lépe a dokáží toho na hřišti při kontaktu ve hře využít. Musím ale pochválit trenéry přípravky, protože kluci, kteří do elévů přišli před novou sezónou, jsou na florbalce velice šikovní, takže to v elévech už budeme jen rozvíjet a přidávat k tomu další dovednosti.
Nebudu zastírat, že mi to jako trenérovi trochu komplikuje život, ale chápu to a rozumím tomu. Sám jsem jako dítě kombinoval 3 sporty a až v pozdějším věku se rozhodl, kterému se budu věnovat. Jako společnost bychom měli být rádi, že se nám děti hýbají a sportují, místo toho, aby seděli doma u PC nebo telefonu.
Obrovskou. Bez jejich podpory by to nešlo. Mám to štěstí, že každý rok mám za zády naprosto fantastické rodiče, kteří neváhají obětovat volnou sobotu nebo neděli a jedou na turnaj, kde neúnavně fandí.
Mládež jsem začal v rámci jiného sportu trénovat již před lety, na úplný začátek si nevzpomenu. U Došwihu mě překvapila rychlost jakou jsme navázali spolupráci. Byl jsem se synem jako otec na pár trénincích a konzultoval jsem s trenérem průběh tréninku, což se doneslo k vedení – Jarda s Lukášem měli celkem tah na branku a přemluvili mě, jestli bych to nechtěl zkusit. Většinu kolektivních sportů lze trénovat s určitými modifikacemi stejně, takže jsem mohl čerpat ze svých předchozích zkušeností. Jako velký bonus vnímám to, že kluky baví každý trénink, který jim připravím a co slýchávám od rodičů, tak se na trénink těší.
Určitě na super partu kluků, přátelskou atmosféru, spoustu zábavy a získání nových dovedností.
Žádná společná příprava na novou sezónu neprobíhá, kluci si užívají prázdnin. Viděl jsem spoustu dětí na našem Došwiháčku, takže z toho sportovního hlediska se kluci za ten týden určitě vyřádili. Společné tréninky začnou v září.
Díky moc za tvůj čas a rozhovor. Do nové sezony přejeme plno síly a energie!