Jak jsi byl spokojen s minulou sezonou?

Byl jsem spokojen moc, protože se nám podařilo dosáhnout stanovených cílů, jako je zapojení mladších kluků, rozšíření celé kategorie o nové a právě i mladší členy a také rozšíření realizačního týmu.

Dosáhli jste nějakých výrazných úspěchů?

Pro mě je výrazný úspěch to, že na každý trénink přijde spoustu natěšených dětí a stejně tak z něj odcházejí a to jestli se nám někde podařilo něco vyhrát je jenom hezký bonus. Rozhodně v tomto věku nejsme cíloví feťáci prahnoucí po výsledcích.

Předpokládám, že ve vaší nejmladší kategorii je trénování hlavně o rozvoji pohybu a správném držení florbalky. Jakým způsobem k tomu přistupujete?

Je to tak. Trénink musí být sranda a zábava, ve které je schován9 i trochu té dřiny, která hlavně pro návyky k tomu patří.

Jak často se v sezoně scházíte a jaké jsou hlavní cíle vaše tréninkového procesu? V čem se děti během roku nejvíce zlepšily?

Trénujeme ve všech mládežnických kategoriích 3x týdně, kdy primárně v naší kategorii dbáme na rozvoj motoriky, správný pohyb a pak teprve základy florbalu, protože si v celém klubu velmi dobře uvědomujeme, že raná specializace není správná cesta, neboť v 6ti letech nemůže žádný rodič vědět, že se jejich ratolest narodila právě pro ten daný jediný sport. Zde by měl každý myslet především na komplexnost a pak se přibližně kolem 12 let věku sám orientovat na svůj sport číslo jedna.

Zvládají už děti v tomto věku vnímat florbalová pravidla?

Ano, vnímají je velmi dobře.

Protože děti u vás vlastně začínají, je logické, že má každý různé vstupní dovednosti. Jakým způsobem se vyrovnáváte s různými úrovněmi u dětí v jednom týmu?

Je to běžná práce s dětským kolektivem. Dobrý trenér si vždy poradí a přizpůsobí tomu už samotný trénink, aby dokázal naplnit potřeby každého s rozdílem dovedností.

Jaké jsou nejčastější problémy, které řešíte u mladých hráčů? Dovedu si představit, že jsou děti v tomto věku ještě roztěkané, čím si získáváte jejich pozornost?

U nás máme skvělé děti, protože si umíme nastavit mantinely vztahu takové, že oboustranně výborně fungují. Rozhodně si nedělají, co chtějí, ale zároveň nejsme vojna. Je to o vnímání a správném vyhodnocení daných situací.

Jak důležitá je spolupráce s rodiči při trénování mladých sportovců?

Je jasné, že rodiče při výchově a sportování v tomto věku hrají zásadní roli, protože oni své dítě na trénink musí dovést. Tím to ale pro ně končí, od té doby si hráče a hráčky přebíráme my a dodržují se nastavená pravidla, která fungují velmi dobře a s rodiči máme dobré vztahy.

Dáváte právě i rodičům nějaké rady, aby podpořili sportovní rozvoj svých dětí i mimo tréninky?

Pokud to určitá situace vyžaduje, tak ano, ale není to zdaleka tak potřebné.

Koncem července proběhl kemp Došwiháček, zúčastnili se ho i někteří florbalisté přípravky?

Řekl bych, že většina a musím je moc pochválit, protože letošní ročník byl co do náročnosti ma fyzičku nejtěžší a oni to zvládli na jedničku, přestože se vždy po každém dni únava dostavila, tak druhý den stáli na značkách.

Jak celý kemp hodnotíš?

Nejlepší sportovní příměstský tábor v Milevsku, který je úplně pro všechny bez rozdílu sportu a toho v jakých klubech běžně v sezoně působí. Těšíme se za rok!

Co vás osobně vlastně přivedlo před lety k trénování?

U mě je to skoro opačné než u ostatních. Já začal u těch největších a postupně se propadal dolu, protože jsem dospěl do bodu, kdy mě práce se starší mládeží nenaplňovala a naopak mě hrozně baví být u prvních krůčků malých sportovců, kteří jsou u nás vítáni a v září se těšíme na všechny prvňáčky.

Díky za skvělá slova a ať se daří v nové sezóně!