Pandemie koronaviru nečekaně přepadla také elévy, na které čekaly ještě 3 turnaje a také milevský Dragon cup, na který se parta pod vedením Patrika Plochy a Miloše Kahouna velmi těšila. I přesto kluci ročníků 2009 a 2010 odehráli 8 turnajů, kterých se vždy účastnili ve dvou týmech – Piráti a Draci. Starší Draci patřili k nejlepším v kraji a na každém turnaji obsazovali přední příčky. Mladší Piráti se každý turnaj zlepšovali a především se florbalem bavili. Po sezoně jsme si ke shrnutí pozvali trenéra Patrika Plochu.

Sezóna byla ukončena o něco dříve. Co to znamená pro elévy?

Přišli jsme především o několik zápasů a spousty tréninků, na kterých jsme kluky chtěli dále posouvat.

Jak celkově hodnotíš sezónu?

Nejdůležitějším pro nás bylo, aby se kluci florbalem bavili a v průběhu se zlepšovali, což se povedlo. Nicméně si nemyslím, že by to bylo zapříčiněno převážně našim vedením, ale spíše obrovskou chutí kluků se zlepšovat a to je nejdůležitější . Z tohoto pohledu mužů říct, že se sezóna povedla.

Pro tebe to byla v roli hlavního trenéra první sezóna. Splnila
tvoje očekávání?

Musím říct, že jsem vstupoval docela do neznáma. Ze začátku to bylo pro náročné. Chtěl bych poděkoval všem, co mi byli nápomocni a zvláště pak vedoucí týmu Lence Vítkové, která této role zhostila výborně. Z mého pohledu jsem udělal jistě pár věci, které bych dnes řešil určitě jinak ,ale to byla, jak už bylo řečeno to moje první sezóna, při které jsem nabral spoustu zkušeností, které doufám zúročím v těch následujících.

Společně s Milošem Kahounem jste vytvořili nejmladší klubovou
trenérskou dvojici. Jak jste si rozdělili role a jak fungovala
komunikace?

Spíš jsme se různě doplňovali, jak kdo mohl na tréninky či zápasy, jelikož oba jsme ještě hráči v místním klubu a Miloš hraje také ještě fotbal. Občas vznikaly různé problémy v komunikaci, ale to jsme si vysvětlili a postupem času je odstranili. I pro Miloše to byla první sezona a já bych chtěl svému kolegovi za spolupráci a celou sezónu poděkovat.

U dětských kategorií není jednoduché často ustát nátlak přehnaně
ambiciozních rodičů, jak jsi i tohle zvládl?

Nejspíš mám to štěstí, že těchto rodičů v týmu máme opravdu málo. Toto je podle mého v každém sportu a v každé kategorii. Myslím si, že takové chování nikomu neprospívá a především to uškodí samotným dětem.

Kromě trénování hraješ ještě za místní mužské áčko. Jak je to pro
tebe těžké skloubit s trénováním?

V průběhu sezony na mě občas dolehla idea, jestli jsem si toho nenabral příliš, ale vždy převážilo to, že mě práce okolo florbalu baví. Samozřejmě postupem času se chci naplno věnovat jen jednomu směru.

Nyní je dost prostoru na přemýšlení a přípravu už nové sezony, jak
to probíhá u tebe?

Momentálně si dávám florbalové volno a odpočívám po náročné sezoně. Čtu teď pouze knížku od Mariana Jelínka, ve které čerpám různé zajímavé informace, které se mi do trénování hodí. V nejbližší době se už chystám připravovat se postupně na další sezonu, která věřím bude opět o kousek úspěšnější.

Patriku, moc děkujeme, že sis našel čas a v této těžké době Ti přejeme hlavně zdraví a ať se daří i v následující sezoně!

-cer-