Jedním z hrdinů sobotního utkání A-týmu mužů byl bezpochyby Luboš Zeman, který svými zákroky několikrát podržel svůj tým. Jednadvacetiletý brankář přišel před probíhající sezonou z Tábora a ihned zapadl. Společně s Milošem Kahounem utvořili silné brankářské duo patřící ke špičce soutěže. Jaký má vztah se svým brankářským kolegou? Čeho by rád s milevským celkem rád dosáhl? To nám prozradil v zajímavé rozhovoru.

Luboši, jak se zrodil tvůj přestup do Milevska? 
Přestup jsem zvažoval už o rok dříve, kdy to vypadalo, že v Milevsku nebude dostatečný počet golmanů v mužích. Nakonec jsem se rozhodl zůstat v Táboře. Jenže z Tábora v průběhu sezony odcházelo víc a víc lidí, už se nedalo ani pořádně trénovat. Z tréninků jsem jezdil naštvaný, znechucený, chtěl jsem s florbalem skončit. Potřeboval jsem zřejmě něco nového, co mi vrátí chuť a zápal pro florbal. To jsem v Milevsku našel.

Prozraď nám, jak probíhala doposud tvoje kariéra?
Moje kariéra odstartovala v klubu Meťák České Budějovice roku 2015. Měl jsem štěští, že tým trenoval Tomáš Švehla, tedy současný brankář Štírů České Budějovice. Tomáš mě naučil základy. V Meťáku jsem dostával od začátku hodně prostoru, to mi pomohlo. Po dvou letech jsem zamířil do juniorské kategorie, v Meťálu ale nebyl dostatečný počet hráčů, a tak jsem si vyjednal hostování v Táboře. Tam se trénovalo od začátku s muži, kteří hráli špici Divize, takže to pro mě byla velká škola. Moc mi pomohli Míra Bouška a Dušan Václavík, kteří mi každý trénink radili a já se díky tomu posouval. Bez nich bych nebyl tam, kde teď jsem. Po přesunu do mužské kategorie do Tábora zamířil trenér Lukáš Mück. Spousta lidí odešlo z týmu právě kvůli němu. Nebylo by správné rozebírat důvody. Byl to ale začátek konce. Ještě jsem zkusil v Táboře jednu sezonu, bylo to horší a horší. Teď se těším novým úspěchům v Milevsku.

Pocházíš z Bechyně, jak ses dostal vůbec k florbalu?
Můj brácha jednou přišel s tím, že bychom přes zimu mohli začít chodit do tělocvičny zahrát si florbal. Jen jako volnočasovou aktivitu, abychom měli nějaký pohyb. Já jsem vůbec neuměl hrát s florbalkou, doteď to neumím, tak jsem šel chytat. Jak jsme sháněli další hráče, kteří by s námi chodili si zahrát, tak jsme se dostali i k pár klukům, kteří hráli za Meťák. Po nějakém čase jsem je oslovil s tím, jestli bych někdy mohl zajít s nimi na trénink. Takhle to celé začalo.

Jsi studentem vysoké školy. Jak kombinuješ florbal, studium a případnou brigádu?
Do školy dojíždím do Českých Budějovic, na brigádu pak do Prahy. Je to opravdu časově náročné. Z domova často odjíždím brzo ráno a vracím se až v pozdních večerních hodinách. Zbylý čas se snažím ještě věnovat mojí přítelkyni. Čas pro sebe už není téměř žádný, ale zatím se to všechno dá zvládnout. Věřím, že to tak bude pokračovat.

Když už se volný čas najde, tak co jsou další záliby Luboše Zemana?
Vyzkoušel jsem opravdu hodně aktivit, ale nejdéle jsem vydržel u hry na kytaru, takže asi hra na kytaru.

Pojďme konečně k milevskému angažmá. Jak jsi zapadl do kabiny? 
Mně chvíli trvá, než se zvládnu začlenit, ale tady to byla opravdu chvilička. Kluci mě hnedka přijali mezi sebe, za což jsem moc rád.

Jaké máš cíle v Milevsku, čeho bys rád s týmem dosáhl? 
Krátkodobé cíle jsou takové, že bych se chtěl s Milevskem dostat v tabulce do první poloviny, to se zatím daří. Dlouhodobé cíle jsou takové, že bych chtěl postoupit z Divize do Národní ligy a časem i tam hrát na předních příčkách. 

Už jsi tady nějaký ten měsíc. Jak na tebe působí zázemí a celé vedení klubu v porovnání s tvými předešlými zkušenostmi?
Zázemí pro mě bylo ve všech klubech stejně dobré. Všude se ke mně chovali hezky a vstřícně. Vedení v klubu mi přijde asi nejlepší z týmů, kde jsem působil. Ale popravdě jsem si takových věcí nikdy moc nevšímal, nejvíc mě vždy zajímala hra a můj výkon. Jaký vliv na to má vedení klubu nedokážu posoudit. 

V áčku tvoříš dvojici s Milošem Kahounem. Jak jste si spolu sedli?
Kahy (Miloš Kahoun –⁠ pozn. red.) je výborný kluk, se kterým je legrace. Myslím, že se v bráně nevidíme jako rivalové, ale jako kolegové. Také každý chytáme trochu jiným stylem, právě z toho důvodu, si myslím, že jsme silnou brankářskou dvojicí.

Po šesti kolech se držíte na šesté příčce tabulky. Jak jsi spokojen se startem ročníku?
Hned na začátek sezóny jsme dostali těžší soupeře a favority na postup. Dalo nám to spoustu cenných zkušeností. Šesté místo je teď krásné, ale věřím, že když využijeme nasbírané zkušenosti v zápasech s vyrovnanými soupeři, tak se v tabulce ještě můžeme posunout o pár příček výše.

Zatím jsi odchytal duel s Florbalovou akademií České Budějovice a Jindřichovým Hradcem, kde jsi svůj tým několikrát podržel. Jak jsi spokojen se svými výkony v úvodu sezony?
Moje individuální výkony létají hodně nahoru dolů. V prvním zápase jsem byl hodně vystresovaný, tam se mi úplně nedařilo. V zápase s Jindřichovým Hradcem jsem věděl, že mi tým věří, dařilo se mi na trénincích, tak jsem byl víc v klidu a předvedl už lepší výkon. Snažím se zlepšovat přesuny, reflexy rukou a čtení hry. Pořád je kam se posouvat.

Na závěr mi Luboši prozraď, máš nějaký předzápasový rituál?
Dlouhou dobu byla rozcvička mým rituálem, ale poslední dobou se jí snažím obměňovat. Co ale zůstává pořád stejné, tak je to, jak si skládám věci do tašky, a že si dávám před zápasem Red Bull (smích).

Luboši, děkuji moc za rozhovor. Přejeme ti, ať se ti všechny tvoje cíle v klubu vyplní!

-cer-