Ladislav Fischer: Největším přáním bylo si zahrát

V sobotu odehrály své první duely v novém roce starší žákyně. Došwihačky na domácí palubovce nezaváhaly a poradily si v dohrávkách s českobudějovickými Štírkami. Milevšťandy nejprve zvítězily těsně 3:2, ve druhém utkání již poté dominovaly, o čemž vypovídá i výsledek. Soupeře přehrály 9:0 a poskočily na druhé místo tabulky. Po turnaji jsme vyzpovídali polovinu trenérského složení, konkrétně Ladislava Fischera.

Laco, máte za sebou domácí zápasy. Jak jsi s nimi byl spokojen?
Dnešní turnaj v zásadě splnil naše očekávání. Holky podaly zodpovědný a koncentrovaný výkon. Plnily to, na čem jsme se na lavičce domluvily a dařilo se nám kombinačně i střelecky.

Aktuálně se nacházíte na druhé pozici. Jak jsi spokojen s celým průběhem sezony?
Celou dosavadní sezónu děvčata předvádějí stabilní výkony, kvalitní hru a ukazují velký pokrok ve výkonnosti, s čím jako trenéři musíme být samozřejmě velice spokojeni. 

S čím jste do sezony vůbec vstupovali? Dávali jste si nějaké cíle?
Do sezóny jsme vstupovali s jednoznačným cílem, a to si co nejvíce si zahrát. Po minulé sezoně to bylo asi to největší přaní. Jsem rád, že je zatím sezona v plném proudu a holky mohou dělat to, co je baví.

Jak jsi zmínil, poslední rok nebyl lehký. Jak jste se dokázali vypořádat s covidovou dobou?
Zatím musím klepat, že docela dobře. I když jsme nějaké zápasy kvůli koronaviru přeložili, tak to zatím ve zdraví a dostatečném počtu zvládáme. 

Jaké jsou plány do konce sezony? Kolik čeká tým ještě duelů?
Do konce sezony nám ještě pár zápasů zbývá, jestli se nepletu i s dohrávkami devět. Chtěli bychom je hlavně odehrát a ve zdraví. Když bychom k tomu ještě přidali zlepšení v kombinaci, lehkosti ve hře a klidu na míčku, budeme pak skutečně spokojeni.

Práce s děvčaty je často nevyzpytatelná. Jak zvládáš roli jejich 
mentora?

Možná proto, že mám doma dvě dcery, tak to tak úplně neřeším. Beru to tak, jak to je. Někdy se s Alešem Kovářem můžeme snažit, jak chceme a s holkami to ani nehne. Když mám být konkrétní, tak třeba předvánoční souboj s Týnem. Někdy to jde naopak úplně samo a jen koukáme, jak jsou holky skvělé. Takže se tak nějak mentorujeme navzájem. Pro pořádek však musím říct, že těch skvělých věcí a momentů je určitě mnohem víc, nežli těch nevyzpytatelných. 

Jsi trenérem a otcem zároveň. Řešíte doma s Eliškou hodně florbal, 
jak moc si nechá poradit?

Florbal řešíme skutečně často, možná někdy i víc, než bych chtěl. Elišku florbal hodně baví, a tak se často bavíme o tom, co by mohla zlepšit nebo změnit. Ne vždy se to však v její hře projeví, občas si moje rady k srdci moc nebere, raději si na to přichází sama.

Jako hráč jsi dříve brázdil zelený trávník. Jak se fotbalové zkušenosti dají přenést mezi mantinely?
Oba sporty toho mají mnoho společného. Zmíním fyzickou přípravu, herní situace, různá dovednostní cvičení a mnoho dalšího. Dokonce i to jak trenéři přistupují k tréninkům, hráčům, jak se chovají, z toho všeho můžu díky fotbalu čerpat a mezi mantinely využít. Určitě to není nic neobvyklého, i mnoho dalších florbalových trenérů čerpá z videí a publikací renomovaných fotbalových trenérů a zlepšují tak své vlastní tréninky a herní systémy. 

Laco, děkujeme za rozhovor a do zbylého průběhu sezony přejem hodně úspěchů!