Uplynulou sezonu jsi působili u elévek a mladších žákyň. Jak ji s odstupem času hodnotíš?
Když se na sezonu podívám s odstupem, hodnotím ji velmi pozitivně. U obou kategorií byl vidět velký posun, ať už v herních dovednostech, pohybu po hřišti, nebo v celkovém přístupu k florbalu. Samozřejmě se objevily i zápasy, které nám ukázaly, na čem musíme dál pracovat, ale přesně o tom mládežnický sport je. Je klíčové, aby holky měly chuť trénovat a florbal je bavil. 

Jak probíhaly tréninky? Oddělovaly jste kategorie? 
Snažili jsme se oba týmy připravovat tak, aby každá hráčka měla prostor pro svůj rozvoj. Některé věci probíhaly odděleně podle věku a výkonnosti, zároveň jsme ale hráčky podle potřeby prolínali. Fungovalo to dobře, protože mladší holky mohly získávat zkušenosti od starších a starší hráčky naopak přebíraly větší zodpovědnost. Pro celkovou týmovou atmosféru to bylo určitě přínosné. Bohužel nás v tomto směru částečně brzdí nedostatek tréninkového prostoru. 

Aktuálně u nás platí  v mladších kategoriích, že dívky chodí sbírat zkušenosti také do chlapeckých týmů. Je to podle tebe správný systém? 
Za mě je to správná cesta, pokud je dobře nastavená. Zápasy a tréninky s chlapci jsou pro holky rychlejší, důraznější a často je nutí rozhodovat se pod větším tlakem. To jim může výrazně pomoci v individuálním rozvoji. Zároveň je ale důležité, aby měly i svůj dívčí tým, kde si budují sebevědomí, svou roli v kolektivu a týmovou chemii. Ideální je podle mě kombinace obojího. Je ale potřeba říct, že ne každá hráčka je na působení v chlapeckém týmu připravená, a proto je vždy nutné přihlížet k individuálním možnostem a vyspělosti každé z nich. 

V blížící se sezoně poprvé naskočí starší žákyně. Jak jsou na to holky připravené? 
Myslím, že připravené jsou, i když samozřejmě půjde o velký krok. Kategorie starších žákyň přináší vyšší tempo hry, větší nároky na kondici, taktiku i samostatnost hráček. Některé holky si na to budou zvykat rychleji, jiné budou potřebovat více času. Důležité je, že mají chuť pracovat a učit se nové věci. Pokud u toho vydrží, posun se určitě dostaví. Zároveň už jde o kategorii, kde se vedle rozvoje začíná více sledovat také samotný výkon. 

Nejvýraznější změnou pro ně bude přechod na velké hřiště. Je to i podle tebe ten hlavní rozdíl? 
Rozdíl je to opravdu výrazný. Na velkém hřišti už nestačí jen běhat za míčkem, ale hráčky musí mnohem více přemýšlet o prostoru, správném postavení, spolupráci v pětkách i efektivním střídání. Větší důraz se klade na kondici, kvalitu přihrávky, pohyb bez míčku i obrannou činnost. Pro holky to bude zpočátku náročné, ale zároveň jde o přirozený krok v jejich vývoji, který je posune zase o úroveň výš. 

Kde hledáš z pozice trenéra největší inspiraci? Tvoje dcery působily mimo Došwich i v pražských klubech. Tak hrály v tomhle hlavní roli? 
Člověk by se měl učit neustále a je zajímavé sledovat, jak se pracuje v jiném prostředí. Inspiraci si beru hlavně v organizaci tréninků, jejich intenzitě, komunikaci s hráčkami nebo v důrazu na detaily. Nejde o to všechno kopírovat, protože každý klub má jiné podmínky, ale některé věci lze přenést i k nám a přizpůsobit je našim možnostem. Zároveň jsem poslední dvě sezony působil jako asistent trenéra u výběru GU15 ČR. Pracovat pod hlavním trenérem Martinem Czeczinkarem, který je v současnosti hlavním trenérem reprezentace juniorek, pro mě byla obrovská zkušenost a možnost získat nový pohled na práci s talentovanými hráčkami. 

 V čem podle tebe náš klub ještě oproti elitě zaostává?
Oproti nejlepším týmům zaostáváme především v počtu hráček, pravidelnosti tréninkového procesu a někdy i v celkové intenzitě práce. Elitní kluby mají širší základnu a hráčky jsou často zvyklé na vysoké tempo už od nejmladších kategorií. My se snažíme pracovat s tím, co máme, a posouvat holky krok za krokem. Velký důraz chceme klást na techniku, rychlost rozhodování, kondici a také na zodpovědný přístup k tréninku. 

Dívčí florbal je jiný zejména v psychologii. Na co si jako trenér dívek musíš dávat pozor a v čem je to třeba jednodušší než trénovat chlapce?
U dívek je podle mě hodně důležitá komunikace a cit pro atmosféru v týmu. Trenér musí více vnímat, jak hráčky reagují, jak si věří a jak fungují vztahy v kolektivu. Někdy je potřeba více vysvětlovat a podporovat, jindy zase nastavit jasné hranice a pravidla. Určitou výhodou je, že holky často lépe vnímají pokyny, bývají pečlivé a dokážou být velmi týmové, pokud se podaří vytvořit správné prostředí. 

Máte za sebou týmové soustředění. Jak ho hodnotíš? 
S částí týmu jsme odjeli na společné soustředění s Prague Tigers Nehvizdy do Světlé nad Sázavou. Z pohledu trenéra bylo pro nás prioritou kvalitní příprava na novou sezonu. Intenzivně jsme se věnovali především přechodu na pětkový florbal a rozvoji herních činností, které budou pro kategorii starších žákyň zásadní. Soustředění nám umožnilo pracovat ve větším rozsahu, než je běžně možné během sezony, a zaměřit se nejen na herní stránku, ale také na kondici a celkové herní návyky.
Stejně důležitá je ale i týmová stránka celé akce. Holky spolu strávily několik dní, poznaly se lépe i mimo hřiště a doufám, že si tak vytvořily silnější vazby. Právě společné zážitky často pomáhají budovat týmovou chemii, která se později projeví i během zápasů. Proto vnímám soustředění jako kombinaci intenzivní sportovní přípravy a budování kolektivu. O to více mě mrzelo, že se ho nezúčastní celý tým, protože právě podobné akce dokážou skupinu výrazně stmelit a posunout dopředu nejen po sportovní, ale i po lidské stránce.