Před touto sezonou se rozhodl poprvé v kariéře opustit svůj mateřský klub z Pacova, kde patřil dlouhá léta k lídrům. Řeč je o Matěji Doubkovi, který od začátku ukazuje své kvality i v dresu milevského celku. Třicetiletý útočník se ihned zařadil do první útočné formace a lídry týmu. V probíhajícím divizním ročníku přidal již na své konto devatenáct branek, ke kterým přidal ještě deset asistencí, díky čemuž se zařadil mezi nejproduktivinější hráče soutěže! Jak vnímá Matěj svůj start v novém týmu?

Matěj, popiš nám na úvod, jak se zrodil vůbec tvůj přesun do Milevska? Všechno to začalo po zápase, který jsem v Milevsku hrál za Pacov. Přišel za mnou trenér Mára Jiřík s otázkou, co bych tomu říkal, kdybych další sezonu hrál v Milevsku. Popravdě mě v tu chvíli dost zaskočil, nedokázal jsem mu odpovědět. Měli jsme teoretickou šanci na udržení, byl jsem po dlouhém zranění a očekávali jsme rodinu. Přesto jsem mu slíbil, že o tom budu přemýšlet a dále jsme byli v kontaktu. On má na mém přestupu hlavní podíl. V červnu jsem dorazil na první trénink a poté už to nabralo rychlý spád.

Do této doby jsi nenaskakoval nikde jinde než v Pacově. Jak těžké bylo opustit svůj mateřský klub, ve kterém jsi byl jednoznačným lídrem?
Musím říci, že to bylo asi mé nejtěžší florbalové rozhodnutí. Hrál jsem jen tam, figurují v něm mí nejlepší kamarádi, do toho zastávám funkci předsedy. Ovšem čím více jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi angažmá v Milevsku dávalo větší smysl. Chtěl jsem zažít sezonu, která neskončí v únoru, hrát o nejvyšší příčky, být v týmu, který je ambiciozní a chce něco dokázat. V Pacově byli poslední roky dost náročné, moc se netrénovalo, chuť na florbal nebyla veliká. Potřeboval jsem změnu, toužil jsem po nějakém větším úspěchu.

Právě v Pacově i bydlíš, v tomto roce se ti narodil i syn. Jak se ti zatím daří vše kloubit s florbalem?
Hlavní dík patří mé manželce. Ví, jak mě florbal nesmírně baví a velmi mě v tom podporuje. Také ovšem ví, jak jsem protivný, když florbal hrát nemůžu. Upozadil jsem jiné koníčky, snažím se pomáhat, když jsem doma.

Máte za sebou již devět divizních duelů. Jak zatím hodnotíš průběh sezony?
Když pominu zápas se Strakonicemi, který se nám vůbec nepovedl, tak průběh je zatím podle představ. Jsme první v tabulce a já pevně věřím, že první zůstaneme i po posledním kole. Byly zápasy, které jsme nehráli podle našich představ, ale podstatné jsou body.

Je za vámi i strhující jizda Pohárem Českého florbalu zakončená duelem s Libercem. Jak sis to celé užil?
Utkání s Libercem jsem si užil a musím se přiznat, že byla skvělá zkušenost zahrát si s týmem z nejvyšší soutěež. Průběh zápasu byl, bohužel pro nás, celkem jednoznačný ve prospěch soupeře, který tvrdě trestal každou skulinku v naší obraně. Myslím si ovšem, že jsme byli velmi důstojným soupeřem a párkrát jsme jim pěkně zavařili. Liberec mě překvapil svojí efektivitou, vyspělým výkonem a rychlostí hry.

Individuálně se ti skvěle daří, patřím k nejproduktivnějším hráčům soutěže. Spokojenost tak musí být i z individuálního hlediska.
Body jsou přesně to, co se ode mě očekává, takže jen plním pokyny trenérů. Hlavně mám skvělé spoluhráče v lajně. Až na jeden nebo dva zápasy hrajeme celou sezonu pospolu a zatím nám to velmi dobře funguje. Velké díky patří i jim, že se mi tak daří.

Jak se ti podařilo zapadnout do kabin. Přeci jen je tým složen z hodně mladíků.
V tomhle nemám vůbec problém. Samozřejmě jsme si k sobě ze začátku chvíli hledali cestu, vůbec jsme se neznali. Ale já nemám problém vyjít téměř s kýmkoli. Myslím si, že jsme si lidsky sedli. V kabině je sranda, tým táhne za jeden provaz, potom nezáleží na tom, jestli jsem starší o deset nebo patnáct let.

Byl si u chodu klubu v Pacově. Jak vnímáš klubové děn v milevském klubu?
I když svým stářím jsou si kluby hodně podobné, Milevsko je o velký kus dál. Má daleko větší členskou základnu a mám i pocit, že se více lidí podílí na fungování klubu. Pro mě byla velkým a milým překvapení klubová sekce. Nikdy jsem se sní nesetkal, funguje parádně.

Od začátku sezony panuje na domácích duelech skvělá atmosféra, v Milevsku se naučit lidé chodit na florbal. Jak si tohle užíváš? Vnímáte podporu z tribun?
Přesně tohle si já užívám na maximum. Mám rád bouřlivou atmosféru, hrozně to pak přispívá k atraktivitě zápasu a jeho tempu. Před každým zápasem si s klukama říkáme, jestli dorazí hodně fanoušků, moc si to užíváme.

Matěji, moc ti děkujeme za rozhovor a přejeme do dalšího průběhu mnoho úspěchů. Ať se týmové cíle vydaří!