Přestože věkově je teprve prvním rokem starší žák, již stabilně naskakuje také do nejvyšší dorostenecké soutěže. Řeč je o třináctiletém Matěji Habartovi, který patří mezi nejtalentovanější členy našeho klubu. Během října se totiž klubový odchovanec zúčastnil kempu talentované mládeže v pražských Kobylisích, kde se předvedl ve velmi dobrém světle a vysloužil si pozvánku i na další kemp, kde se mělo představit třicet nejlepších hráčů v této kategorii v Čechách. Jaké je to trénovat s nejlepšími? Jaké jsou jeho cíle? To všechno nám Matěj zodpověděl v klubovém rozhovoru.
Matěji, ty společně se svým týmem jste prožili povedený start do této sezony. Šest odehraných zápasů, šest vítězství. Se startem sezony zřejmě panovala spokojenost, že?
To určitě jo. Do sezony jsme vstoupili na domácím hřišti v Milevsku. I přes menší počet hráčů jsme se s klukama semkli a zaslouženě všechny tři soupeře přehráli. To si myslím, že nás opravdu nakoplo. Povedené výkony jsme si přenesli i do druhého turnaje a držíme tedy neporazitelnost. Je velká škoda, že pak sezona byla přerušená. Myslím si, že pokud bychom předváděli stejné výkony, tak sérii vítězství ještě držíme pěkně dlouho. Snad se již brzy vrátíme na palubovky a ukážeme soupeřům opět naši sílu.
Stanovili jste si před sezonou nějaký cíl?
Na začátku sezony jsme si stanovili několik cílů. Určitě největší byl postup na MČR, který nám minulý rok ukradl právě koronavirus. Bohužel to vypadá, že se o něj nebudeme moci poprat ani letos.
Na startu ročníku jsi pravidelně nastupoval i v nejvyšší dorostenecké soutěži. V čem je podle tebe největší rozdíl mezi nejvyšší dorosteneckou soutěží a Jihočeskou ligou starších žáků?
Rozdílů je tam opravdu dost. Kdybych měl jmenovat ty nejdůležitější, tak je to asi tvrdost a rychlost.
Od útlého věku vždy nastupuješ i za starší kategorii. V čem ti to nejvíce pomáhá?
Určitě mi to pomáhá a cením si, že mi i trenéři ze starší kategorie věří. Posouvá mě to v rychlosti, v síle a především mám vždy velkou motivaci poměřit síly se staršími a zkušenějšími hráči.
Na palubovce tě můžeme vidět v brankářské výstroji, ale i v pozici hráče v poli. Co ti více sedí?
Cítím se samozřejmě lépe v bráně, to je moje priorita. Odmalička chytám a chci u toho i zůstat. V poli hraju především v kategorii dorostenců, kde je v bráně velmi dobrý a zkušenější kolega Adam Hejný.
Na podzim jsi absolvoval jednodenní kemp talentované mládežě v Praze. Jak ses dostal do hledáčku trenérů?
Pravděpodobně na výběrech našeho kraje, kde se mi podle mého dařilo a trenéři si toho všimli. Ve výběrech jsem byl oba dva roky, takže měli trenéři čas mě poznat.
Jak celý kemp probíhal? Jaké to bylo být najednou mezi smetánkou ve tvé kategorii?
Je to úplně jiný level než krajské výběry. Tréninky jsou zaměřeny na rychlost, pozornost a také sílu. Je to skvělý pocit být mezi nejlepšími.
Trenérům ses zalíbil a tudíž jsi obdržel i pozvánku na další kemp. Je tedy jasné, že ses neztratil.
Jsem moc rád, že jsem trenéry upoutal natolik, že jsem obdržel i další pozvánku. Seznam jmen se opravdu zužoval, takže je to pro mě velké povzbuzení, že jsem se dostal i na další kemp.
Druhý kemp se bohužel kvůli epidemiologické situaci neuskutečnil. To asi velmi mrzí.
Je to obrovská škoda. Přece jen nikdy nevíte, kolik takových zkušeností se ještě naskytne. Byla to pro mě velká zkušenost, moc se mi tam líbilo. Je pro mě velkou motivací se neustále zlepšovat a ještě se na nějaký podobný kemp dostat.
Sezona je již více než tři měsíce přerušena. Jak se udržuješ v této těžké situaci?
Je to opravdu škoda, že je taková situace. Samozřejmě se snažím udržovat, co nejlépe to jde. Nejvíce se věnuji práci na fyzičce a síly. Nejde opomenout ani práce na psychické složce, což je určitě také velmi důležité.
Jedním z tvých trenérů je také tvůj otec. Jaké to je mít ho na střídačce?
Táta je mi velkou oporou a opravdu mě podporuje. Někdy si ze mě samozřejmě i udělá tu srandu, ale to k tomu patří (smích).
Je na tebe otec třeba více přísnější než na ostatní. Jaký je to trenér?
Táta patří k těm trenérům, kteří vše řeší v klidu. Od toho máme jiné trenéry, kteří dokáží zvýšit hlas. Myslím si, že se mnou pracuje stejně jako s ostatními kluky.
V kádru milevských mužů působí v roli brankářské jedničky tvůj bratr Miloš, je to tvůj největší vzor?
Nemám úplně nějaké vzory. Určitě mě brácha inspiruje a beru si od něho nějaké rady, přece jen je zkušenější. Jsem rád, že také chytá a můžeme se navzájem hecovat.
Jak již bylo zmíněno, tvůj táta působí v klubu jako trenér, bratr jako trenér a hráč. O florbal se intenzivně zajímá i tvoje matka. Je tedy florbal u večeře na denní bázi?
Všichni z naší rodiny sledují florbal, je u nás na denním pořádku. Je to super, když můžeme florbalové dění rozebrat.
Jsi typem florbalisty, který se zajímá o florbal, i když nestojí zrovna na palubovce a nebo ho už pak zcela vypouštíš?
Abych řekl pravdu, tak florbal zas až tolik nesleduji. Samozřejmě když je v televizi nějaké dobré utkání, tak se vždy rád podívám. Rád také chodím na zápasy našeho divizního týmu mužů, kde je podporuji.
Pojďme od florbalu. Příští školní rok bude tvůj poslední na základní škole. Máš již nějako představu, kam budou směřovat tvoje budoucí kroky ve vzdělání?
Abych řekl pravdu, tak jsem nad tím tolik ještě nepřemýšlel. Mám ještě čas, snad se mi podaří vybrat školu, která mě bude bavit.
Jaké jsou tvoje další koníčky? Co dělá Matěj Habart, když nemá florbal?
Kromě florbalu také hraji na kytaru. Rád si také zahraji šachy a nebo stolní tenis. Nejde zapomenout ani na počítačové hry, které jsou též mým velkým koníčkem.
Na závěr mi prozraď, máš nějaké florbalové cíle?
Určitě mám nějaké své cíle. Chtěl bych se neustále zlepšovat a v budoucnu se zkusit prosadit i v nějakém špičkovém klubu u nás. Nejbližším mým cílem nebo spíš přáním je, abychom se zas všichni brzy potkali na palubovkách.
Matěji, díky moc za rozhovor a ať se tohle tvoje přání splní!
-cer-
